Nastal den D. V 7:50 stojím v „plné polní“ před hotelem Karel Hynek Mácha, pln očekávání a zároveň i lehkých obav. Pro samou nedočkavost zapomínám zvěčnit zářivě oranžové odstíny budovy hotelu a vydávám se na cestu. Obec Staré Splavy ještě spí. Cestou okolo Máchova jezera potkávám jen pár ranních ptáčat, co si šla před snídaní zaběhat, či osedlala své dvoukolé oře na časnou projížďku. Silnice vedoucí podél severního břehu Velkého rybníku, jak je Máchovo jezero také někdy označováno, je ve výborném stavu, a tak cesta příjemně ubíhá. Jen chladný ranní vzduch je prvních pár kilometrů nepříjemný. Na prvním křížení cyklotrasy CT 3045 a silnice č. 270 nastává dnes první závan nejistoty. Směrovka cyklotrasy zde chybí, ale jelikož mám většinu trasy načtenou z mapy, tuším, kterým směrem se ubírat. Poprvé začínám vzpomínat na téměř bezchybné značení cyklotras u nás, na jihu Čech. Směrovka se nakonec ukáže o kus dál a navíc jen v protisměru. Alespoň něco. Cesta lesem příjemně ubíhá. Místy sice po příšerné cestě, ale nic, co by se nedalo přežít. Sem tam se ukáže silueta Bezdězu, tyčící se nad okolní krajinou, a i nějaký ten houbař se tu objeví. Zřejmě rostou. Značení cest je místy chaotické, na některých kříženích lesních cest pro jistotu chybí zcela. Nicméně ve většině případů se dá správný směr poměrně jednoduše odtušit. Na jedné křižovatce však chvíli tápu. Doprava i doleva odbočují cesty víceméně shodné jakosti jako byla cesta, po které jsem přijel a v přímém směru je přes cestu závora. Netřeba zdůrazňovat, že po jakékoliv značce, či orientačním bodu není v okolí ani památky. Poprvé začínají na adresu místního značení padat peprnější slovíčka a dnes již podruhé přichází na řadu mapa. Takhle jestli to bude pokračovat dál, tak budu víc času stát, sundávat batoh, lovit mapu, zandavat mapu, nasazovat batoh, ... než abych si užíval cestu slunečným dnem. Správná cesta nalezena (samozřejmě ta přes závoru) a po chvilce se v ranním slunku začíná předvádět, stále se přibližující, zřícenina hradu Bezděz. Představa, že tohle budu muset ještě vyšlapat není zrovna dvakrát povzbudivá.
Velký Bezděz se zříceninou hradu Bezděz (13.8.2014)
|
|---|
|
Po několika dalších minutách (celkově po 18 km a necelé hodině jízdy) přijíždím do obce Bezděz a začínám stoupat relativně strmým stoupáním přes obec k parkovišti pod hradem. Dál už to jde jen pěšky. S kolem vedle sebe a ocelovými nášlapy na spodní straně podrážky bot se snažím neuklouznout na kamenných plotnách a stupních a zároveň neroztrhnout pláště o některý z ostrých kamenných výstupků. Asi v polovině křížové cesty začínám klít a pod vousy si mumlat, kdo že si to tenhle výlet vymyslel. Výstup začíná být vysilující. Kamenné plotny střídají poměrně vysoké kamenné stupně, přes které se s kolem jde všelijak, jen ne dobře. Konečně, po silnější čtvrthodince dorážím k pokladně. Brzké vstávání se vyplatilo - jsem tu první a mám celý areál hradu jen pro sebe. Ke vstupence dostávám ještě brožurku s informacemi o hradu a pak už vzhůru na 34 m vysokou Velkou věž.
Křížová cesta na vrchol Velkého Bezdězu (13.8.2014)
|
|---|
|
Velká věž a I. nádvoří (13.8.2014)
|
|
Po zdolání posledního ze 162 schodů rázem zapomínám na úmornou cestu na vrchol, ba dokonce i na místy otřesné značení cyklotras. Oněmím úžasem. Krásnější rozhled jsem snad ještě z žádné vyhlídkové věže nepoznal. Nádhera. Nemohu se vynadívat. Těžko se pro takové pohledy nachází slova, tohle musí člověk zažít, aby pochopil. Na severu se jako hlavní dominanta vypíná Ještěd se svým nezaměnitelným vysílačem, dále lze poměrně snadno identifikovat Krkonoše, Lužické hory, Jizerky a České středohoří. Celá tato hornatá oblast skvěle kontrastuje s na jihu se rozprostírající Středočeskou tabulí. Na západ je krásný pohled na Blaťák, Třeskoprsky, tedy promiňte, samozřejmě mám na mysli Máchovo jezero a obec Doksy, a CHKO Kokořínsko, kterou uzavírá krajinotvorně výrazný vrchol Vrátenské hory s rozhlednou na vrcholu.
Obec Bezděz, Středočeská tabule, Vrátenská hora (13.8.2014)
|
|---|
Malý Bezděz, Kokořínsko, Doksy, Máchovo jezero, Slatinné vrchy (13.8.2014)
|
|---|
Břehyňský rybník, Mlýnský vrch, Pecopala, Tlustec, Ralsko (696m.n.m.), Malá a Velká Buková (13.8.2014)
|
|---|
|
Hradní interiéry (13.8.2014)
|
|
Po prohlídce hradu doplňuji zásoby vody a na zpáteční cestě kamenným „obludáriem“ teprve potkávám dnešní první výletníky, šplhající se směrem vzhůru. S některými se zdravíme, jiní jen nevěřícně koukají na blázna, co si to už prazvláštním stylem s kolem po boku šněruje dolů. Bohužel se po sestupu zhoršuje počasí, slunce zakryl jakýsi opar a objevují se první mráčky. Do Mšena bych to ale se zastávkou na Vrátenské hoře měl za sucha v pohodě zvládnout. Dlouho nerozmýšlím a už míjím první ústupový bod na trase - žst. Bezděz. Značení je v tomto úseku více než dobré, a tak se nemusím zdržovat hledáním v mapě a uháním vesele dál. Opět jsem to zakřikl. Na křižovatce u Bezdědic značení zas chybí. Za tichého brumlání vytahuji mapu a při té příležitosti i fotografuji pohled zpět na Bezděz.
Malý a Velký Bezděz (604 m.n.m.) (13.8.2014)
|
|---|
|
Kousek za napojením cyklotrasy CT 0014 na silnici č. 273 mě dojíždí automobil s pražskou registrační značkou a spolujezdec stahuje okénko. Že bych něco provedl? Zastavuji a řidič také. Aha, je to rodina na výletě a také bloudí. (Že by to tu se silničním značením bylo podobné jako s tím pro cyklisty?) Shodou okolností jedou také na Vrátenskou horu a tak nemám problém s radou kudy jet. Po chvilce hovoru odjíždí, až mizí za zatáčkou. To se jim to jede, mě ještě čeká asi osm nekonečných serpentin do táhlého stoupání. Nakonec je i já zdolám a ocitám se v Nosálově - vesnické památkové rezervaci. Všude kam oko dohlédne jsou staré roubenky. A krásné! Srdce stavaře plesá! Bohužel musím opět lovit mapu a ani na obloze to nevypadá nijak zvlášť povzbudivě. Podle radaru však naštěstí nikde v blízkém okolí neprší.
Nosálov - vesnická památková rezervace (13.8.2014)
|
|---|
|
Po dalších asi 3km a pořádném výšlapu, kdy v ojedinělých písčitých pasážích musím volit i převod 1-1, zdolávám druhý nejvyšší bod dnešního výletu - Vrátenskou horu - a po zaplacení 25 Kč šplhám na rozhlednu. Po vyběhnutí 127 schodů stojím na vyhlídkové plošině a ejhle, setkávám se s rodinkou z auta, které jsem zhruba před půlhodinou radil. Jsou zrovna na odchodu. A pak už nastává dnešní druhé kochání, těžko říct, které z nich bylo hezčí.
|
Rozhledna na Vrátenské hoře (13.8.2014)
|
Uhelný vrch, Drnclík, Buková hora (v dáli), Sedlo, Kuželík, bezjmenný vrch, Vlhošť (za ním) (13.8.2014)
|
|---|
Malý a Velký Bezděz, Ještěd (vpravo v pozadí) (13.8.2014)
|
|---|
Tepelná elektrárna Mělník, hora Říp (13.8.2014)
|
|---|
Rozhledna na Vrátenské hoře (13.8.2014)
|
|---|
Vrátenská hora (13.8.2014)
|
|---|
|
Po cestě z rozhledny se ještě ohlížím po impozantní siluetě Vrátenské hory a za několik kilometrů dojíždím do obce Mšeno. Na první pohled spíše ušmudlaná a nevzhledná obec, kterou zdobí snad jedině nově zrekonstruované náměstí, které přímo vybízí ke chvilce odpočinku. Pohled na meteorologický radar ovšem tak veselý není. Na celém jihu republiky svítí jasně zelená barva srážkových odrazů a na severu už se také objevují lokální odrazy. Přece to teď nevzdám!? Po nějakých 40km z plánovaných 100 km to snad nemůžu zabalit. Ještě nějakou chvíli rozmýšlím a nakonec se rozhoduji nevyužít ani druhou ústupovou cestu v podobě vlaku do Prahy. Ke třetímu ústupovému bodu, do Kropáčovy Vrutice, je to nějakých 20km, tedy asi hodinka jízdy. To bych snad mohl i při současném vývoji počasí ještě stihnout. A tak pokračuji přes nikterak zajímavé obce Stránka, Ledce a Kadlín k dnešní poslední vyhlídkové věži - rozhledně Hradišť u Kadlína. Ta se nachází při cyklotrase CT 0009, pár desítek metrů za obcí Kadlín.
Rozhledna Hradišť u Kadlína (314 m.n.m.) (13.8.2014)
|
|---|
Kokořínsko, Vrátenská hora, Malý a Velký Bezděz, Ralsko (13.8.2014)
|
|---|
|
Cesta končící v poli, rozhledna Hradišť (13.8.2014)
|
|
Počasí fotografiím sice moc nepřeje, a ani po zdolání 56 schodů nejsou rozhledy tak fascinující jako v předešlých dvou případech, nicméně rozhledně samotné to na kráse nijak neubírá. Pořizuji několik fotografií, ještě zběžný pohled na radar a jedu dál. Jenže ouha! Po pár desítkách metrů úžasnou alejí najednou cesta a zároveň CT 0009 směrem na Zamachy končí v poli! První opravdu horká chvilka je na světě. Naštěstí jsou opodál zemědělci, takže je alespoň koho poprosit o radu. Podle jejich informací je na nynějším konci cesty hranice okresů a ty se nemůžou dohodnout. A tak je tato cesta již několik let ponechána v nedokončeném stavu, přičemž ve většině map tudy již vede regulerní cyklotrasa. Za jiných okolností velice úsměvné, mně však do smíchu moc není. Mám dvě možnosti. Buď se pár kilometrů vrátit a do Zamachů dojet přes Kadlín, nebo to vzít asi 100 m po poli a doufat, že tam někde bude značka. Kvůli úspoře času i sil volím druhou možnost a beru to rovnou přes pole. Naštěstí je nedodělaný kus opravdu krátký a tak se za chvilinku ocitám znovu na normální silničce. A jsou tu i značky! Jenže hned na následující křižovatce opět chybí. Ach jo. Už ani nepočítám po kolikáté musím vyndavat mapu a po kolikáté padají jadrná slovíčka. To ovšem netuším, co se na mě chystá pár kilometrů před Prahou. Ale nebudu předbíhat a vrátím se na cestu před obec Zamachy. Následuje totiž druhá, ta méně zajímavá část dnešního výletu. Žádné rozhledny, žádné větší vrcholy, minimum zajímavostí a poměrně monotónní krajina. Jen sklonit hlavu a jet. A tak uháním přes Zamachy, Mělnické Vtelno a Kropáčovu Vrutici ke stejnojmenné železniční stanici. Zde už docela vážně uvažuji o tom, že nasednu na nejbližší vlak, směr Praha. To by ovšem z dopravní kanceláře nesměl vyjít sympatický výpravčí zjistit, co mu v jeho revíru přistálo za škodnou. Po informaci, že vlak jede za půl hodiny, mi ještě přidává detailní informace o aktuálním počasí. A při krátkém rozhovoru, během kterého zjistí kudy mám namířeno, vyplyne, že je ze Staré Boleslavi a hned přidává několik tipů, kde se podle něj dá dobře a levně poobědvat. S díky znovu nasedám na kolo a odjíždím z nádraží směrem na Dolní Slivno, Slivínko, Mečeříž, Kostelní Hlavno a Hlavenec. Orientace je díky dobrému značení v celém úseku naprosto bezproblémová a tak cesta vskutku rychle ubíhá. Za motorestem U Čtyř Kamenů by se sice ještě jedna směrovka, tak aby člověk náhodou nesjel na rychlostní silnici R10 spojující Turnov s Prahou, hodila, ale po napojení na CT 241 jde opět vše jak po másle. Za chvilku již projíždím Otradovicemi (ne, opravdu nemají nic společného s Adamem Michnou z Otradovic), dalším ústupovým bodem, a v cuku letu jsem v obci Káraný. Ti z vás, kteří teď zbystřili, zbystřili naprosto správně. V Káraném se totiž nachází úpravna vody, která zásobuje pitnou vodou nejen přilehlé Čelákovice, Starou Boleslav a Brandýs nad Labem, ale z 25% také Prahu, zejména její severní části.
Úpravna vody Káraný (13.8.2014)
|
|---|
|
Přejíždím zajímavou lávku pro cyklisty a pěší přes Labe (až teď si uvědomuji, že jsem si jí nevyfotil) a za soutokem Jizery s Labem jsem v posledním ústupovém bodě - obci Lázně Toušeň. Začíná sice trochu krápat, ale protože je to už jen necelých 20 km do Prahy k metru Černý Most, nasazuji nepromokavý obal na batoh a vyrážím směrem na Radonice. Jenže co čert nechce, zrovna když už to vypadá, že se každou chvíli musí z oblohy snést provazce vody, tak směrovky a značky nejsou téměř žádné. Ano, úsek Lázně Toušeň-Horní Počernice (přes Radonice) je dnes jednoznačně tím nejhorším, co se značení týká. Když už se v tomto úseku objeví směrovka, tak bude nejspíš v protisměru a nejméně 100 m za křižovatkou. Takže se docela vyplatí sledovat malé šedé destičky a nebo trasu nejdříve v pohodlí domova pečlivě nastudovat a jezdit po paměti. Nicméně i s tímto lajdáctvím pražské odnože KČT se nějak vypořádávám a krátce po 16. hodině se ocitám u stanice metra Černý Most.
Obchodní centrum Černý Most, Praha (13.8.2014)
|
|---|
|
Teď už se jen dovézt metrem na druhý konec Prahy, ještě si vyšlápnout téměř pětikilometrové stoupání na Petřiny a dnešní výlet je u konce. A jak to nakonec bylo s tím deštěm? Nezmokl jsem!
|
