V jednom z prvních příspěvků na této stránce jsem avizoval povídání o dolování stříbrné rudy na Táborsku. Po necelých dvou letech se předpokládané konečně stává skutkem a tak se v dnešních zápiscích můžete spolu se mnou vydat na krátký výlet po okolí Tábora, který bude z velké části tvořen trasou Stříbrné naučné stezky. Ta spojuje město Tábor s původně samostatnou obcí Horky (též Táborské Hory, dnes místní část města Tábora), písemně doloženou až v polovině 16. století, nicméně již v polovině 13. století jsou zde zmiňovány stříbrné doly v državě Vítkovců...
Mrazivý sobotní den, krátce po poledni, se od táborského vlakového nádraží vydávám po zeleně značené turistické trase směrem na Větrovy. Městem procházím bez většího zájmu, snad jen ohyzdná betonová plocha náměstí T.G.M. na chvíli upoutá můj nevěřícný pohled. To už se ale rázem ocitám na bývalém městském parkánu. Slunečné odpoledne nabízí pěkné výhledy do údolí řeky Lužnice, na protilehlý svah s novou zástavbou v místní části Čelkovice a ještě o kousek výš mezi stromy prosvítá silueta rozhledny Hýlačka, nejvyššího bodu dnešního výletu.
Tábor, pohled do údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, pohled do údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
|
Z parkánu se nenechám svést zeleným turistickým značením nejkratší cestou k Lužnici, ale dojdu až téměř k věži bývalého táborského hradu Kotnova. Pro těch pár metrů cesty navíc mám své důvody. Jednak si chci alespoň letmo prohlédnout kostel sv. Filipa a Jakuba z konce 14. století, jež je nejstarší sakrální památkou na celém území Tábora, druhak se u cesty od kostela k čelkovickému mostu přes Lužnici nachází zajímavý skalní útvar. Jedná se o torzo skalního výchozu, který je již od roku 1940 chráněn jako přírodní památka, a který je zajímavý především velkým obsahem granátů. Nikoliv těch vojenských, nýbrž malých kousků nerostů červeno-hnědé barvy, užívaných zejména ve šperkařství, po jejichž dobývání zbyly ve skále jen malinké krátery. Odtud také název Granátová skála, jež k Táboru patří stejně neodmyslitelně jako například přehradní nádrž Jordán, hrad Kotnov, nebo kostelní věž. Mnoho detailních informací o zdejší hornině si lze přečíst na informační tabuli kousek nad výchozem, takže se omezím jen na jednu malou zajímavost. Dnes zhruba 20 m vysoký kus kamene býval v minulosti mnohem větší, leč bohatě posloužil jako stavební kámen pro okolní domy a drobné střípky skály lze dodnes poměrně snadno identifikovat v podobě dlažebních kostek v oblasti Starého města.
Tábor, kostel sv. Filipa a Jakuba (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, Granátová skála (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, Granátová skála - detail lůžek vyloupnutých kousků granátů (3.12.2016)
|
|---|
|
Od Granátové skály přecházím přes čelkovický most na levý břeh Lužnice a po pár stech metrech po proudu řeky se dostávám k čelkovickým lázním, první zastávce Stříbrné naučné stezky. Zdá se to možná poněkud zvláštní, začínat naučnou stezku věnovanou těžbě stříbra u lázní, nicméně vznik těchto lázní úzce souvisí s vybudováním odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého. Tato štola z konce 16. století je se svou délkou 1800 m a profilem 1 x 2,5 m zřejmě nejvýznamnějším důlním objektem tohoto území. Kromě samotné těžby stříbra sloužila pro odvod podzemní vody z většiny přilehlých štol a šachet. Odváděná podzemní voda, protékající mineralogicky bohatým prostředím stříbrných nalezišť, vyvěrala na povrch asi 150 m jižně od dnešních lázní a takto obohacena byla považována za léčivou v oblasti pohybového ústrojí. To iniciovalo vznik nejprve tzv. „koupacích boud“ a později i samotných městských lázní.
Ústí dědičné odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého je dodnes, byť spíše jen náznakově, dochováno a z kamenné zídky u druhého zastavení tu ze dvou plastových trubek vytékají dva vývěry (dnes pouze jediný) osvěžující vody. Třetí pramen, zmiňovaný na informační tabuli, je ještě o pár kroků níže, schovaný v mechovém porostu.
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, okolí vyústění odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, vývěr u vyústění odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, Stříbrná naučná stezka (3.12.2016)
|
|---|
|
Zelená turistická značka společně se zeleným značením naučné stezky dále vede pruhem mladého lesa a následně po hraně Hliněné strouhy. U téhle poměrně pravidelné sníženiny shodné orientace s průběhem odvodňovací štoly, zakreslené na informačních tabulích, mi vrtá hlavou, zda by se nemohlo jednat o průleh, způsobený sesuvem stěn této štoly. Leč po detailnějším zkoumání docházím k závěru, že tomu tak v tomto případě nebude. Jednak není důvod pro trasování štoly v takové vzdálenosti od těžebních šachet, jejichž poloha je na leteckém snímku oblasti jasně patrná, a druhak je strouha zakreslena už na otiscích stabilního katastru z roku 1830, kdy ještě na Horkách panovaly poslední pokusy o obnovení těžby, přičemž žádné záznamy o propadu v této části nejsou známy.
Situace širších vztahů, vysvětlivky k jednotlivým popiskům: 1 - městské lázně (dnes hotel a restaurace); 2 - vyústění odvoňovací štoly sv. Jana Nepomuckého; 3 - šachta Barbora; 4 - šachta Vinný sklep (šachta Březová); 5 - šachta Nová v Horkách; 6 - Hliněná strouha;
bílou lomenou čarou znázorněn průběh odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého; ve žlutém kroužku poloha vybraných hald a šachet; (mapový podklad: Mapy.cz)
|
|---|
|
Zpátky od fantazírování na cestu. Ještě projít okolo horeckého hřbitova a už jsem na Horkách. Celkem jsou v této místní části tři zastavení naučné stezky. První z nich je při severním okraji zástavby, na křížení ulic Strmá a Kaštanová. Nachází se zde pozůstatek Kavrzovy haldy, tedy místa kam byla vyvážena hlušina z přilehlé, 80 metrů hluboké odvětrávací šachty s označením Březová, dnes Vinný sklep. Ovšem, kdo čeká nějaké velké kopce zeminy a horniny, nebo zřetelně viditelná důlní díla, bude zřejmě zklamán. Nevýrazná vyvýšenina porostlá shlukem stromů má ale také své kouzlo. Ona totiž zdejší důlní těžba (narozdíl od mnoha jiných) byla poněkud specifická také tím, že nevytvářela v krajině jizvy v podobě vysokých hald. Vyrubaná hlušina byla namísto haldování převážně rozvážena do okolních struh, roklí a strží, takže se niveleta okolní krajiny povětšinou vyrovnávala. Kromě samotné haldy je z této části Horek také nádherný výhled na Tábor, určitě stojí za to, se zde na chvíli zastavit.
Druhé zastavení v Horkách se nachází v jejich centrální oblasti, v blízkosti bývalé šachty Nová v Horkách, v místě největší koncentrace (dnes již zaniklých) důlních děl a vybavení. Kromě nejhlubší šachty celého horeckého a větrovského rajónu - hloubka Nové šachty dosahovala úctyhodných 155 metrů (což je při faktu, že vše bylo kopáno ručně bez použití strojní mechanizace mimořádný počin) - se tu v 19. století nacházel také cechovní dům, respektive důlní budova, v níž byl umístěn žentour poháněný koňskou silou, který sloužil k čerpání vody z šachty. Práce na šachtě, stejně jako na šachtách ostatních, definitivně ustaly ve 2. polovině 19. století v souvislosti se zatopením spodních pater šachet a některých štol. Voda v této šachtě dle některých pramenů dosahovala až do výše 70 metrů (odvodňovací štola sv. Jana Nepomuckého protínala šachtu v hloubce přibližně 85 metrů pod povrchem). Do současnoti se však v této části z dob těžby nedochovalo zhola nic. Snad jen zbytky haldy v podobě mírně navýšeného terénu přilehlého pozemku jsou svědkem dob minulých.
Tábor-Horky, Kavrzova halda (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Horky, okolí šachty Vinný sklep (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Horky, pamětní kámen u šachty Vinný sklep (3.12.2016)
|
|---|
|
Poslední zastávka na území Horek je umístěna na počátku polní cesty za železničním přejezdem. Informační tabule se zde věnuje zejména historické polní cestě spojující Horky s výše položenými Větrovy, nicméně okrajově je zde také zmíněný viditelný propad jedné ze zasypaných šachet. To, co při pohledu od tabule vlevo za železniční tratí mnozí považují za obyčejnou tůňku, nebo malý rybníček, je ve skutečnosti další z nejzřetelnějších projevů důlní činnosti, a sice propad větrací šachty, která leží na samém konci odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého. Ostatně propady zeminy na Horkách nejsou ničím neobvyklým. Mezi největší a nejznámější propady patří propad z jara roku 1909, při kterém se na horecké návsi vytvořil kráter o rozměrech 2x4 m a hloubce přes 20 metrů, propad větrací šachty z jara 1940 (v dnešní ulici K Návsi) a také propad poměrně nedávný, z června roku 2013, kdy se v ulici K Návsi vytvořil kráter o rozměrech 2x2 m a hloubcce 46 metrů. Jak vidno, území táborské místní části je i po více jak 100 letech od ukončení těžby vlivem proudící podzemní vody stále dost živé, přesto tu nové domy rostou dál jak houby po dešti.
Tábor-Horky, průleh větrací štoly (3.12.2016)
|
|---|
|
Možná už někoho za těch pár odstavců napadlo, proč bychom se vlastně měli zabývat něčím tak neuchopitelným, jako je pár zasypaných děr do země a kopečků porostlých náletovou vegetací. Předně je dobré říci, že každá důlní činnost je sama o sobě důležitým historickým svědectvím, obzvláště jedná-li se o těžbu drahých kovů. A v tomto případě to (alespoň pro tento region) platí dvojnásob. Neboť nebýt horeckých stříbrných dolů, zřejmě by neexistovalo ani samotné město Tábor v podobě, jaké ho známe dnes.
Vraťme se teď na chvíli do poloviny 13. století, kdy je na ostrožně nad řekou Lužnicí a Tismenickým potokem zmiňována nevelká manská osada hradecké větve Vítkovců. V té době je v oblasti Táborských Hor (dnes Horky) nalezeno stříbro a tak zde Vítkovci zřizují stříbrné doly. Nalezené ložisko však Přemysl Otakar II. postupuje jihlavským horníkům, Vítkovce z nalezišť i z ostrožny násilně vyhání (dle některých neověřených pramenů Vítkovci doly ještě před postoupením jihlavským horníkům boří a zsypávají a odchází do nedalekých Příběnic a do Sezimova Ústí) a mezi lety 1270-1271 na ostrožně nad Tismenickým potokem zakládá královské město Hradiště s mohutným hradem, později nazvaným Kotnov. Horecký těžební revír je však mnohem méně výnosný, než panovník očekával, a i díky neustálým střetům s Vítkovci, kteří touží získat ztracené území zpět, je královské město Hradiště ekonomicky neudržitelné. Vše vrcholí roku 1277, kdy je Hradiště vypáleno a o rok později, kdy umírá Přemysl Otakar II. Vzhledem k hospodářské nestabilitě v kraji a nízkým výnosům dolů jsou doly následně opuštěny a trosky Hradiště ponechány pusté. Jen na hradě Kotnov je roku 1370 zmiňována drobná aktivita pod správou pánů z Ústí (Sezimova). Snahy o obnovení těžby se uvádějí až v průběhu 15. století, po založení husitského města Hradiště hory Tábor v roce 1420. O tom, nakolik byly tyto snahy úspěšné, však historické výpovědi mlčí.
Podstatnější je nový počátek těžby v 16. století, kdy dolování horeckého stříbra zažívá své nejslavnější období. V závěru století, roku 1592, byla dokonce vybudována odvodňovací (a zároveň dobývací) štola sv. Jana Nepomuckého a prohloubeny některé šachty. S příchodem třicetileté války ovšem těžba opět skomírá, až je utlumena úplně. Během následujících staletí je činnost v dolech ještě několikrát obnovena, nikdy už však v takovém rozsahu a vždy jen na krátké časové úseky. Poslední větší aktivita byla zaznamenána v roce 1833, kdy byl nad Novou šachtu umístěn žentour pro čerpání vody ze šachty. Vtékající voda do šachet a štol však nadále činila obrovské technické potíže a samotná těžba začala být finančně neúnosná - i kvůli zvýšení nákladů na dopravu rudy k jejímu zpracování do Příbrami (dříve se ruda zpracovávala v okolí Tábora, viz dále). I proto se již v 50. letech 19. století veškeré práce soustředí převážně na údržbu a zajištění štol a šachet, až na přelomu 60. a 70. let 19. století veškerá činnost s doly spojená utichá definitivně. Po neúspěšné snaze o obnovení dolů za použití parního stroje v počátku 20. století pak byly šachty zavezeny hlušinou z okolních hald. Celkem se v horeckých dolech vytěžilo na 6 tun stříbra.
Tábor-Horky, historická polní cesta (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Horky, okolní zvlněná krajina (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, celkový pohled na Horky z historické polní cesty na Větrovy, uskupení stromů v levé části snímku značí polohu jedné z bývalých šachet (3.12.2016)
|
|---|
|
Během krátké dějepisné vsuvky se po polní cestě dostávám na území, které historicky náleželo hradecké větvi Vítkovců - Rožmberkům. Oblast dnešních Větrov byla historicky součástí panství želečského a také zde byly, podobně jako v sousedních Horkách, nalezeny ve 13. století ložiska stříbrné rudy. Šachta Josef u nedaleké větrovské kapličky svaté Trojice je dokonce někdy považována za úplně první šachtu, která byla na území na jih od Tábora zřízena. Snad i vlivem rozdílné územní příslušnosti v průběhu staletí (nepříliš vřelé vztahy mezi husitským Táborem a okolními rožmberskými panstvími) nebyly důlní objekty větrovské a horecké zřejmě nikdy propojeny. Byť by se pod polní cestou měly nacházet dvě stříbrné žíly (Tereziánská a Božídůlní).
Ač se dnes o Rožmbercích literatura zmiňuje jako o významných těžařích v regionu (snad je do tohoto území nesprávně zahrnuto i bohaté naleziště stříbra v okolí Ratibořských Hor), pozůstatků po důlní činnosti na Větrovech je ještě mnohem méně než na Horkách. Respektive tu nejsou téměř žádné. Zřejmě tomu napomohla i poměrně rozsáhlá obytná zástavba. Jediným objektem, který má určitou spojitost s těžbou stříbra je již zmíněná kaple sv. Trojice z konce 19. století (1892). Navíc ona spojitost spočívá pouze v tom, že se na sousední parcele nacházela šachta Josef, a že se kaplička nachází na samém horizontu důlní těžby. Vystavěna totiž byla místními občany až roku 1892 na počest Všeobecné zemské výstavy, konané roku 1891 v Praze, tedy v době, kdy bal provoz dolů již definitivně ukončen.
Tábor-Větrovy, kaple sv. Trojice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, kaple sv. Trojice (3.12.2016)
|
|---|
|
Poslední zastávkou naučné stezky je rozhledna Hýlačka, stojící na stejnojmenném, 525 metrů vysokém, výrazně zploštělém vrcholu. Dnes tu stojí elegantní ocelová rozhledna, vysoká necelých 36 metrů s vyhlídkovou plošinou o 10 metrů níže. Konstrukce je poměrně nová, pochází z roku 2015, kdy nahradila původní dřevěnou rozhlednu ve tvaru husitské hlásky z roku 1920. Osud dřevěné rozhledny, na níž ta ocelová alespoň tvarově navazuje, byl tragicky zpečetěn v noci z 31. prosince 2011 na 1. ledna 2012, kdy z dosud neznámých příčin zachvátil rozhlednu požár. Z rozhledny, honosící se titulem kulturní památky ČR, zbyly během pár desítek minut kromě hromady popela a ohořelých zbytků nosných trámů jen kamenné základy. Jejich obrys byl zachován a dodnes je (vyjma doby sněhové pokrývky) zřetelně patrný při vstupu na rozhlednu novou. Rozhledna je za mírný poplatek přístupná celoročně (s výjimkou námrazy, mlhy, silného větru a bouřky) a díky větší výšce je z ní, oproti té původní, krásný kruhový výhled. Kromě panoramatu historického centra města Tábora se siluetou harfového mostu přes Jordán tak lze dohlédnout na od Velkého Blaníku na straně jedné až na vrcholy Šumavy na straně druhé. Při troše štěstí a výborných podmínkách by snad mohly být vidět i obrysy téměř 300 km vzdálených Alp.
Ale snad abych úplně neodbočoval od tématu dolování stříbra. Předpokládá se, že členitý reliéf terénu v bezprostředním okolí rozhledny je pozůstatkem původních průzkumných jam, nicméně stříbro zde zřejmě nalezeno nebylo. Jen kámen načervenalé barvy, který v minulosti sloužil jako stavební materiál pro domy v okolí. Ostatně architektura dnešních Větrov je kapitola sama pro sebe. Otřesnější splácaninu podnikatelského baroka, která se mísí s nepovedenými kopiemi tzv. „šumperáku,“ a která bezohledně a zcela bez souvislostí vstupuje do zástavby tradičních jihočeských vesnických dvorů, jsem snad ještě neviděl. Brr.
Tábor-Větrovy, rozhledna Hýlačka (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, rozhledna Hýlačka, štítky se jmény dárců, kteří přispěli na obnovu rozhledny (štítky se daly pořídit v hodnotě 2000 Kč a 3000 Kč v případě fyzických osob, a 5000 Kč a 10000 Kč v případě organizací) (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, rozhledna Hýlačka, vyhlídková plošina (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, výhled z rozhledny, panorama táborského historického centra s harfovým mostem přes Jordán v pozadí (7.7.2015)
|
|---|
Tábor-Větrovy, výhled z rozhledny, pohled směrem k Vlčímu dolu a řece Lužnici (3.12.2016)
|
|---|
|
Naučná stezka sice u rozhledny končí, ale já jsem odhadem ve slabší polovině dnešního výletu. Mnoho historicky zajímavých míst mě už dnes nečeká, zato klidu v poněkud zapomenutého koutu Táborska bych si mohl užít do sytosti. Ač červená turistická značka většinou značí hlavní a dálkové trasy, v úseku mezi Větrovy a Vlčím dolem, respektive údolím Lužnice, bývá většinou liduprázdno. A přitom než se stezka vnoří do lesa, bývají na zdejších mezích a remízkách báječné pohledy do krajiny. Zvlášť za podmínek, které dnes panují. Inu, ono se nadarmo neříká, že to pravé bohatství tkví v tom nejobyčejnějším.
Tábor-Větrovy, silnice na Horky (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, cestou k Vlčímu dolu (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, cestou k Vlčímu dolu (3.12.2016)
|
|---|
Tábor-Větrovy, cestou k Vlčímu dolu (3.12.2016)
|
|---|
|
Jakmile cesta vstoupí do lesa, až k Lužnici z něj nevyjde. I přesto, že toho v zimním lese není mnoho k vidění, dokáže okolní ticho a tu a tam prosvítající poslední paprsek odpoledního slunce příjemně pohladit po duši. Po několika minutách chůze se cestička přimkne k Větrovskému potoku. Zajímavostí několika potoků v okolí, včetně toho Větrovského, jsou nápadné masivní kamenné hráze, které na potoce vytváří četné kaskády. K čemu původně tyto hrázky s typicky tvarovanou přelivnou hranou a několika otvory v jejich jádru sloužily mi zatím nikdo uspokojivě nevysvělil. Někteří razí teorii, že hrázky slouží jako ochrana proti nadměrné erozi koryta, jiní je dávají do souvislosti s možnou regulací toku pro bývalý mlýn, který se nacházel někde u ústí potoka do řeky Lužnice. A právě tento mlýn, zvaný Hutákovský (nebo též Hutěcký), je neoficiálním závěrečným článkem na dnešní cestě po stopách dolování stříbra.
V jednom z předchozích odstavců jsem psal, že těžba byla ukončena i díky vysokým nákladům na dopravu vytěžené rudy ke zpracování do Příbrami. Tak tomu ovšem bylo až v 19. století. V dřívějších dobách se stříbrná ruda, která kromě samotného stříbra obsahovala také vysoký podíl olova, svážela právě do Hutákovkého mlýna. Tady byla rozemleta, následně bylo vyžíháno olovo a výsledkem bylo čisté stříbro, které se vozilo dále do pražské (a později i českobudějovické) mincovny k finálnímu zpracování. A právě podle způsobu úpravy rudy žíháním, při němž mimojiné vznikaly silně zapáchající sirné plyny a mlýn tak musel stát daleko od městských hradeb, se pro tuto oblast vžilo pomístní označení „V Pecích.“
Tábor, Vlčím dolem (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, hrázka na Větrovském potoce (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, ústí Větrovského potoka (3.12.2016)
|
|---|
|
Ještě se na chvilku zastavím na lávce přes řeku, abych si vychutnal pohled na vlnící se vody. Zastavuji se zde vždy, když jdu okolo, takže by se mohlo zdát, že se mi už tahle podívaná musela omrzet, ale ona ta řeka má pokaždé trochu jiné kouzlo. Jej, to jsem se zas zasnil. Je na čase vydat se po vyasfaltovaném levém břehu zpátky k domovu.
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
Tábor, údolí Lužnice (3.12.2016)
|
|---|
|
Co říci závěrem? Stříbrná naučná stezka je podle mě velmi vydařeným počinem, nastiňující některé historicko-hospodářské souvislosti vzniku města Tábora. Jako bonus je zasazena do krásné krajiny turisticky trochu opomíjených oblastí Táborska. A vůbec nezáleží na tom, jestli se pak od rozhledny Hýlačka vydáte do Vlčího dolu, lesoparku Pintovka, nebo se vrátíte přes Horky nejkratší cestou do Tábora. I značení stezky je (až na drobná zaváhání) na velmi dobré úrovni. Takže batoh na záda a vzhůru za stříbrným pokladem!
Tábor, Žižkovo náměstí (3.12.2016)
|
|---|
|
