Ne každý výlet se vydaří podle představ. Ne všechny kroky poutníkovy provázejí sluncem zalité cesty. Přesto se vám vzpomínka na ně usadí hluboko v mysli a ne a ne se odtud hnout. Dnešní povídání bude možná trochu zvláštní, strohé, možná dost neosobní, ale chci se vyvarovat vzpomínání na polozapomenutou hromadu vlastních chyb, které už stejně nenapravím. Zároveň si ale myslím, že by byla škoda nepodělit se o tip na pěkný celodenní výlet.
30. duben, čarodějnice a další pohádková stvoření se chystají na svůj večerní rej, na dveře klepe lásky čas a my se s Alčou vydáváme na pomezí Čech a Moravy. Vstříc Telči, kterou jsme vybrali jako výchozí bod výletu na Javořici, která je se svými 837 metry nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny. U centrálního parkoviště na okraji Telče se ještě chvilku kocháme nekončícím průvodem veteránů a po chvilce hledání červené turistické značky se vydáváme dlouhou lipovou alejí (některé zdroje uvádějí až 400 stromů) ke kapli sv. Karla Boromejského. Ke kapli se váže příběh tehdy třináctiletého syna hraběnky Františky Slavatové Karla Jáchyma, který zde v roce 1653 spadl do téměř 5 metrů hluboké vlčí jámy. Z jámy ovšem vyvázl díky pomoci místních sedláků pouze s drobnými zraněními a oděrkami. O téměř 20 let později nechala hraběnka v místě bývalé jámy vystavět nákladem 1000 rýnských zlatých (pro představu za 1 zlatý se v té době dalo pořídit zhruba 15 slepic) 16 metrů vysokou osmibokou kapli.
Kaple sv. Karla Boromejského, Vanov (30.4.2017)
|
|---|
Vanov (30.4.2017)
|
|---|
Vanov (30.4.2017)
|
|---|
Turistická značka vede dále přes vesničky Vanov a Řásná, chvíli po asfaltu, chvíli po krásných polních a lesních cestách skrz mýtiny a paseky až k Velkému Pařezitému rybníku. Kromě lákavé vodní plochy, která v letních měsících jistě do sytosti slouží návštěvníkům nedalekého autokempu, je z jeho břehu již dobře patrná silueta javořického vysílače. K němu však ještě nějaký ten kilometr schází. Navíc by bylo velkou chybou spěchat přímo k vrcholu a nechat bez povšimnutí osamělé skalisko s pojmenováním Míchova skála. Odbočka k němu se nachází zhruba v polovině zeleně značené turistické trasy mezi rozcestím u Velkého Pařezitého rybníka a vrcholem Javořice. Značenou odbočku nelze minout, jednak je zřetelně označena zelenými trojúhelníčky a jednak tudy proudí doslova zástupy turistů. Skalka samotná není nějak závratně velká, přesto je zdolání jejího vrcholu příjemným zpestřením výletu. Bohužel výhledy z ní také nejsou kvůli okolní vzrostlé vegetaci úplně ideální. A koho by snad při jejím spatření přeci jen odradila její zdánlivá nepřístupnost, vězte, že ze zadní strany jsou pohodlné skalní stupně, které zvládne opravdu každý.
Velký Pařezitý rybník, v pozadí vlevo vysílač Javořice (30.4.2017)
|
|---|
Velký Pařezitý rybník (30.4.2017)
|
|---|
|
Míchova skála (30.4.2017)
|
|---|
Míchova skála, pohled k jihu (30.4.2017)
|
|---|
Z Míchovy skály už jsou to na 837 metrů vysoký vrchol Javořice necelé dva kilometry stále po zelené značce. Na vrcholu ovšem kromě turistického přístřešku a 161 metrů vysokého vysílače nic k vidění není. Byla by tu pěkná a zřejmě i hojně navštěvovaná rozhledna, ale protože s tou se zde v brzké budoucnosti nepočítá, musí rozhledůchtivým turistům stačit omezený výhled z nedaleké Míchovy skály, nebo z některého vyhlídkovéo místa v okolí.
Javořice, studánka Ve Štráfu (30.4.2017)
|
|---|
Javořice (837 m.n.m.) (30.4.2017)
|
|---|
Z Javořice pokračují turistické trasy dále na západ, případně na sever. My se ovšem potřebujeme dostat zpátky do Telče, takže se vracíme necelý kilometr zpět po zelené a na jednom z křížení cest odbočíme vpravo na cyklotrasu CT 5124. Ta u Světelské chaty odbočuje vlevo a po chvíli se začne lehce vlnit. U turistického přístřešku je zapotřebí držet se vlevo a opustit cyklotrasu. Tahle neznačená cesta se totiž po necelém kilometru napojí na modře značenou stezku ostře vpravo a po ní už lze lesní pěšinou pohodlně pokračovat dál směrem ke zřícenině hradu Šternberk, lidově zvanému Štamberk. Ještě před ní se však v lese objeví romantické skalní výchozy z navětralé žuly. Určitě doporučuji alespoň krátké zastavení.
Přírodní rezervace Štamberk (30.4.2017)
|
|---|
Přírodní rezervace Štamberk (30.4.2017)
|
|---|
Z hradu Štamberka se do dnešních dob mnoho nedochovalo. Jen několik málo fragmentů obvodového zdiva paláců, zejména nad příkrým jižním svahem. Hrad byl založen v poslední čtvrtině 13. století a ve své době patřil k nejrozsáhlejším opevněným panským sídlům na jihozápadní Moravě. Dlouhého trvání však hrad neměl. Již kolem roku 1425 byl dobyt husitskými vojsky a kompletně srovnán se zemí. Poté již obnovován nebyl. I to je důvod, proč se do dnešní doby dochovalo jen pár kamenných fragmentů a opracované skalní výchozy.
Zřícenina hradu Štamberk (30.4.2017)
|
|---|
Zřícenina hradu Štamberk (30.4.2017)
|
|---|
Zřícenina hradu Štamberk (30.4.2017)
|
|---|
Od Štamberka vede přes kamenné moře do Lhotky zeleně značená, svažující se lesní pěšina. Lhotka je opravdu hezká vesnička, čistá, udržovaná, chtělo by se říci, že je skoro pohádková. Však i místní rybníček na okraji návsi tu střeží dva vyřezávaní hastrmani s mořskou pannou. A dnes, v předvečer filipojakubské noci je o kousek dál na návsi doplňuje rej živých vodníků, víl a dalších pohádkových strašidel. Jak by tu mohlo být krásně...
Na konci obce je značení trochu hůře čitelné, je nutné přejít hlavní silnici a vydat se asfaltovou cestou mezi dvěma statky. Po chvíli začíná silnička stoupat a za zády se objevují nádherné rozhledy na Lhotku s okolními rybníky a Javořicí na pozadí. Za Hostěticemi už je ze silnice vidět celá Telč jako na dlani a k nepřehlédnutí je také zalesněný vršek napravo od Telče (směrem k obci Krahulčí) a na něm dominantní barokní poutní kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.
Lhotka, vyřezávaní hastrmani (30.4.2017)
|
|---|
Lhotka, pohled na Rákosový rybník (30.4.2017)
|
|---|
Zpětný pohled na Lhotku (30.4.2017)
|
|---|
Cestou k Hostěticím (30.4.2017)
|
|---|
Zbytek cesty do Telče už je poměrně nezajímavý, ovšem o to krásnější je samotná Telč. Povídání o ní by mohlo klidně vydat na samostatné zápisky, ale protože dnes už není úplně chuť bloumat po krásách tohoto města, přidám alespoň telegraficky pár nezbytných údajů. Zhruba pětitisícové město se pyšní zejména renesančním zámkem s jedinečně dochovanými interiéry a malebnými renesančními a barokními domy po celém obvodu rozložitého náměstí. Vnitřní město je od roku 1992 zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a patří k nejcennějším městským památkovým rezervacím u nás. Město a zvláště pak historické jádro je oblíbeným místem filmařů, natáčely se zde například pohádky Z pekla štěstí, Jak se budí princezny, či Cirkus Humberto, Bathory, Borgia, a mnoho dalších filmů a seriálů.
A protože se mi úplně nepodařilo pořídit prezentovatelné snímky, přikládám obrázky pořízené v letech minulých, kdy jsem zde pár dní pobýval s partou nadšených cyklistů. Jo, to byly časy...
Pár tipů na závěr? Modře a zeleně značená část trasy je rozhodně zajímavější než ta značená červeně (i když i na ní jsou zajímavá místa - kaple sv. Karla Boromejského, Velký Pařezitý rybník). Vrchol Javořice prozatím nestojí za opakovanou návštěvu, Míchova skála nebo nedaleký hrad Roštejn skýtá rozhodně větší turistický zážitek.
Pohled k západu od kostela sv. Jana Nepomuckého (28.8.2012)
|
|---|
Kostel sv. Jana Nepomuckého (28.8.2012)
|
|---|
Telč, pohled od lávky přes Ulický rybník (28.8.2012)
|
|---|
Telč, pohled z věže kostela sv. Jakuba (28.8.2012)
|
|---|
Telč, zámecké nádvoří (28.8.2012)
|
|---|
Telč, náměstí (28.8.2012)
|
|---|
Telč, náměstí (28.8.2012)
|
|---|
|
