Jak je ta Šumava krásná, pomyslím si když procházím Rožmitálem na Šumavě a dál lesem k tamní zchátralé kapličce. Nikde nikdo, všude okolo jen lesní ticho, vůně po předešlé přeháňce a stará kaple, tedy spíš její pozůstatky s novotou zářícím krovem. Mám tahle místa moc rád. I přes stavební nepořádek tu na člověka dýchá takové zvláštní tajemno, které se se vstupem do objektu ještě umocňuje. Je až s podivem, jak naši předci dokázali většinu církevních staveb tohoto typu umístit do míst, kde na člověka působí sic neviditelná, přesto velice intenzivní energie. Škoda jen, že se velká část nechává napospas zubu času, který se nesmazatelně vryje do tváře každé z nich. Možná o to víc je pak potěšující zjištění, že existují lidé, kterým není osud těchto skvostů lhostejný. Zdárným příkladem budiž i paní starostka této obce a její péče o tuto rozvalinu uprostřed lesů. Letos dostane kaple novou střechu, příští roky by se mohl opravit interiér a výhledově se dle slov paní starostky počítá i s osazením zvonů. Opravdu moc příjemné místo. Sem se určitě budu chtít v budoucnu vracet.
Při zpáteční cestě domů se začíná poměrně rychle protrhávat oblačnost a pod váhou dnešního silného zážitku se o slovo začíná hlásit myšlenka uskutečnit poslední větší výlet na kole, který už nějakou dobu mám v plánu, ovšem nepřízní počasí letošního srpna jsem ho neustále odsouval na neurčito. V podvečer už je obloha téměř bez mráčků a i předpověď na zítřejší den slibuje krásné počasí bez dešťě pro celé území Jižních Čech. Je rozhodnuto! Zítra pojedu na Lipno! Jediný krásný den uprostřed období deště prostě musím využít. Ještě na nádraží vyřídit rezervaci místa pro kolo, letmo zkontrolovat kolo, poslední zběžný pohled do mapy a pak už si jen nechat něco hezkého zdát.
Opravovaná kaple u Rožmitálu na Šumavě (27.8.2014)
|
|---|
|
Nazítří ráno vstávám o půl šesté, abych se ještě před odjezdem vlaku z Tábora v 7:01 stihl v klidu nasnídat, připravit k odjezdu a v neposlední řadě ještě trochu probudit, abych někde cestou nespadl z kola. Venku je mlha jak mlíko a zima, že vyrazit v kraťasech a krátkém triku je opravdu na pováženou. Nicméně tráva je od mlhy mokrá, jasné znamení krásného dne, a tak v 7:01 opouštím v mezinárodním rychlíku R 1541 táborské nádraží. Vlak je téměř poloprázdný, ve velkoprostorové části služebního vozu se mnou jsou jen další tři cestující. Za Ševětínem začínají skrz nepropustnou bariéru mlhy prostupovat první paprsky sluníčka a v Českých Budějovicích už je krásné slunečné ráno. Chvíli na tamním nádraží čekáme než přepřáhnou lokomotivu a už nás zas vlak veze dál na jih. Před devátou hodinou vlak zastavuje ve stanici Rybník, poslední stanici na českém území. Vystupuji. Stejně jako většina těch, kteří nevystoupili již v Českých Budějovicích. Počet cestujících, jedoucích dále do Rakouska, nepřesahuje dle mého odhadu deset osob. V Rybníku mám jen 3 minuty na přestup, tak není čas se zbytečně rozhlížet okolo, či dokonce pořizovat fotku některého ze stojících vlaků. Ihned poté, co naložím kolo do Os 18804, píská vlakvedoucí odjezd a „Žehlička“ se třemi vagóny se zakusuje do prvních metrů Lipenky, jak se této trati říká. Lipenka je zjednodušeně řečeno takovým dvojčetem tratě Tábor-Bechyně, takže ti z vás, kteří Bechyňku znají, si možná dovedou představit jízdu, v případě Lipenky tedy spíše drkotání nebo poskakování velmi malou rychlostí po trati s oblouky o velmi malých poloměrech. Ale má to i své kouzlo. Zanedlouho vystupuji ve stanici Vyšší Brod-klášter, kde je skutečný začátek mého dnešního výletu. Ještě předtím se však musím s trochou nostalgie podívat do vodáckého kempu a v cuku letu se dojít podívat ke klášteru. Jedná se o cisterciácký klášter založený roku 1259 Vokem I. z Rožmberka jako místo posledního odpočinku příslušníků rodu Rožmberků. Těmto účelům sloužil až do první poloviny 17. století, kdy zde byl pochován poslední z tohoto významného jihočeského rodu a to Petr Vok z Rožmberka. Za zmínku snad ještě stojí, že se v současné době jedná o jediný fungující mužský cisterciácký klášter v ČR a že se v areálu kláštera nachází poštovní muzeum. Na průvodcovanou prohlídku kláštera a tedy i více informací dnes nemám ani náladu a s ohledem na plánovaných 100 km v sedle ani čas. Odkládám tedy návleky a dlouhý rukáv, neboť slunce již hezky hřeje, pořizuji pár fotek a krátce před desátou hodinou se vydávám na cestu.
|
Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě (28.8.2014)
|
|
Dnes by mohla být orientace bezproblémová. Z Vyššího Brodu až do Nové Pece bych měl jet jen po cyklotrase č. 1033 a na levém břehu Lipenské přehrady bych měl sledovat její mateřskou trasu č. 33, která mě dovede až do Lipna nad Vltavou, cíle mého putování. Od kláštera se však ještě napojuji na CT 33, která mě provede obcí až na náměstí. Při přejezdu Vltavy se ohlížím na klášter a pořizuji ještě jednu fotku.
Vyšší Brod (28.8.2014)
|
|---|
|
Vyšebrodským náměstím jen projíždím. Všude jen vietnamští prodejci a vskutku nic zajímavého k pozorování. Na konci náměstí mění cyklotrasa směr prudce doprava a skrz zástavbu rodinných domů mě přivádí na krásnou asfaltovou cestu. Povrch pro silniční cyklistiku jako stvořený. Jeden háček to však má. Již po pár metrech měním převod na nejlehčí, tedy 1-1, a i tak chvilkami sotva lapám po dechu. Na začátek tedy jedno hezky ostré stoupání pro zahřátí. Po necelých dvou kilometrech trhák končí, profil se mírní a k cestě se pomalu přimyká říčka Menší Vltavice, nebo chcete-li Hamerský potok. Všude kolem to zurčí a bublá, ranní vlahý vzduch plný vůně jehličí ovívá tvář a do toho všeho skrz stromy problýskávají sluneční paprsky. I kdybych už dneska nic neviděl, tak tenhle okamžik je prostě k nezaplacení. Opodál míjím párek starších turistů a za chvilku jsem na turistickém rozcestí Mnichovice. Asfaltka tady končí, nicméně ani pokračující polní cesta nevypadá vůbec špatně. V oblasti bývalé Hodouně se cesta začíná opět nepříjemně zvedat a i kvalitou se podstatně zhoršuje. Ovšem krajinky, které se ukazují o kus dál, v oblasti bývalé obce Krásná pole, jsou fantastické.
Krásná pole (28.8.2014)
|
|---|
Krásná pole, vpravo od vysílače Uhlířský vrch a Brod (28.8.2014)
|
|---|
|
Cesta pokračuje dál ostrým stoupáním, které ovšem není nijak zvlášť dlouhé a dále vede okolo rašeliniště Kapličky. Kousek za turistickým rozcestníkem se po pravé straně nachází žulový kříž s nápisem Pfarrei Kapellen a letopočty 1300-1959. Symbolizuje kdysi výstavní obec, která stejně jako mnoho ostatních zanikla z důvodu budování tzv. „Železné opony“. Letopočet 1959 připomíná odstřelení i poslední budovy této obce - konkrétně kostela sv. Jana a Pavla. Z obce samotné zde můžete spatřit snad jen fragmenty zbouraného kostela, zato z dob „Železné opony“ tu opodál stále ční ocelová konstrukce strážní věže. Raději pryč odtud, zahnat chmury. V dlouhém sjezdu se všechny chmury rychle rozprchnou na všechny strany. Jen malé doporučení pro ty z vás, kteří by tudy snad někdy chtěli také jet - nenechávejte si kolo v tomto sjezdu moc rozjet, ač to k tomu místy svádí. Sem tam jsou v cestě opravdu hluboké díry, které jsou vidět až na poslední chvíli a snad jen zázrakem jsem v nich nevytvořil osmu na obou kolech. Po sjezdu se cyklotrasa napojuje znovu na krásnou, téměř novou asfaltku (která později přechází na trochu starší, nicméně stále dost kvalitní silnici) a pokračuje občas dlouhými rovnými úseky, občas serpentinami, nicméně vždy úchvatnou krajinou, přes Spáleniště až do Pasečné.
Spáleniště (28.8.2014)
|
|---|
Multerbergské chalupy (28.8.2014)
|
|---|
|
Ještě před Pasečnou se cyklotrasa otáčí téměř o 180° a po pár metrech už projíždím jmenovanou obcí. Neveliká, ničím výjimečná obec, zato povrch silnice parádní. Na první křižovatce za obcí se dávám doleva na tzv. Jezuitskou cestu, která vede do vesničky Svatý Tomáš. A opět se jedná o jedno z těch výživnějších stoupání. Dle mapy zde sklon dosahuje v průměru 10% a k tomu se tu ještě vedle sebe cyklista a osobní automobil dost dobře nevejdou. No co, alespoň zde mohu ostatním řidičům, plazícím se za mnou rychlostí líného hlemýždě, ukázat svou vlídnou tvář (a při té příležitosti si dopřát pár chvil odpočinku) a několikrát odstavit kolo mimo vozovku a počkat než se to všechno přežene. Po nějaké chvíli a pořádné dávce výškových metrů se konečně dostávám do osady Svatý Tomáš, jejíž největší dominantou je zachovalý poutní kostel Božího těla (třetí nejvýše položený kostel v ČR) a nedaleká zřícenina hradu Vítkův hrádek, kam směřují mé další kroky.
Kostel Božího těla (28.8.2014)
|
|---|
Zřícenina hradu Vítkův hrádek (28.8.2014)
|
|---|
|
Ke zřícenině vede od kostela hodně rozbitá kamenitá cesta a tak po chvilce sesedám z kola a posledních pár metrů jdu vedle něj. Lehce mi to začíná připomínat cestu na Bezděz, nakonec to však není tak hrozné a já se ocitám tváří v tvář nejvýše položenému hradu (respektive jeho zřícenině) v České republice. Nacházím se v nadmořské výšce 1035 m.n.m. a zároveň tak vylepšuji i své letošní výškové maximum. To se sice již za dva dny (kdy bych měl opakovaně atakovat hranici 2000 m.n.m.) skokově změní, nicméně pro kolo by se tento údaj minimálně do příštího léta měnit neměl.
Ale vrátím se zpět k Vítkovu hrádku. Jak již sám název napovídá, byl založen ve 13. století slavným jihočeským rodem Vítkovců jako pohraniční opěrný bod a oblastní správní sídlo. Následně sídlo převzali Rožmberkové, jako jeden z nástupnických rodů Vítkovců. Do jejich majetku hrad patřil až do poloviny 17. století, kdy zemřel Petr Vok, který je pochován v nedalekém areálu kláštera ve Vyšším Brodě. Poté byl Vítkův hrádek ve vlastnictví Schwarzenberků, následně vyhořel, v období po druhé světové válce sloužil vojenským účelům a nakonec byl v roce 2005 zpřístupněn veřejnosti. Z obnovené vyhlídkové plošiny je nádherný hruhový výhled nejen na celou vodní nádrž Lipno I., nýbrž i na okolní obce a lesy, Boubínský prales a při dobré viditelnosti i na Alpy. O něco horší je zjištění, že ještě všechnu tuhle vodní plochu budu muset dneska objet. Pozitivní na tom je, že ta nejhorší stoupání bych už měl mít za sebou.
Vítkův hrádek (28.8.2014)
|
|---|
Výhled z Vítkova hrádku (28.8.2014)
|
|---|
|
Po pokochání se do sytosti se vydávám na další část cesty. Úvodních pár desítek metrů od zříceniny je to trochu adrenalinový slalom mezi volnými kameny a davy turistů, funícími ke hradu od parkoviště ve Svatém Tomáši, kde mají zaparkované své dvoustopé mazlíky. Pak už se spouštím téměř 5 km dlouhým sjezdem, který si vychutnávám plnými doušky. Mapa nelhala. Poměrně kvalitní silnička vedená téměř výhradně lesem a navíc skoro bez jediného šlápnutí do pedálů. Co víc si může cykloturista přát. A na konci sjezdu se takřka okamžitě objeví úchvatná panoramata vodního díla.
Rakovská zátoka (28.8.2014)
|
|---|
U přívozu do Dolní Vltavice (28.8.2014)
|
|---|
|
Asi po dvou kilometrech se najednou ocitám na konci cesty, u přívozu do Dolní Vltavice. Co to k čertu je? Tohle jsem přece v plánu neměl. Což o to, pohledy na nádrž jsou vskutku hezké, ale už takhle jsem pár desítek minut ve skluzu a bloudění se mi zrovna moc nehodí. Chvíli zmateně koukám kolem, vytahuji mapu a vracím se asi kilometr zpátky na poslední rozcestí. Z tohoto směru je mi hned vše jasné. Původně jsem si jen špatně interpretoval poslední cykloznačku a místo abych jel rovně po horší cestě, jsem se nechal hlavní silnicí stáhnout doprava k přívozu. Navíc z původního směru nebyla další značka, ani cesta přes zaparkovaná auta, moc vidět. Hlavně, že se vše tak rychle vysvětlilo. Dále pokračuji stále po CT 1033 mírně zvlněnou krajinou, protkanou ohradníky s hovězím dobytkem. U jedné takové ohrady vzbudí můj příjezd nevídaný rozruch. Vše co má tlamu se dává do bučení, které se musí nést na kilometry daleko. Chápu, že příjezd bližního svého je důvod k pořádně hlasitému přivítání, ale všeho s mírou. :D Mírně zvlněným terénem se záhy dostávám do obce Přední Zvonková a následně i ke kostelu zaniklé obce Zadní Zvonková.
Pestřický vrch (28.8.2014)
|
|---|
Račín (28.8.2014)
|
|---|
Račínské prameniště (28.8.2014)
|
|---|
Přední Zvonková (28.8.2014)
|
|---|
Zadní Zvonková (28.8.2014)
|
|---|
|
Ze Zadní Zvonkové se cesta vine podél Schwarzenberského plavebního kanálu asi 5 km téměř výhradně lesem přes Huťský dvůr až na Klápu, kde trasa CT 1033 uhýbá doprava podél Želnavského, dnes Novopeckého smyku. Želnavský smyk bylo důležité vodní propojení Schwarzenberského kanálu s Vltavou v době, kdy ustalo plavení dřeva do císařského hlavního města Vídeň. Díky tomuto smyku se daly po vodě plavit i dlouhé dřevěné klády nejen do Prahy, ale i dál na sever, například do Hamburku. S rozvojem železnice do Nové Pece přeprava této komodity ještě vzrostla a denně zde proplulo i 600 m3 dřevní hmoty. Plavení dřeva po Schwarzenberském kanálu definitivně ustalo počátkem 60. let 20. století.
Okolo 14. hodiny přijíždím do nejvzdálenějšího bodu dnešního výletu - do Nové Pece. V místní samoobsluze doplňuji zásoby vody a pořizuji svačinu. Pravý čas na chvíli odpočinku. Za sebou mám necelých 60 km, před sebou možná ještě necelých 50 km. Poměrně značnou část trasy se teď budu nacházet v blízkosti železnice, takže by neměl být problém kdykoliv výlet přerušit a dopravit se domů vlakem. Uvidím, jak na tom budu se silami, přeci jen by to byla škoda výlet v takovém krásném počasí předčasně zabalit. Ještě rychlá návštěva infocentra (kde ovšem není příliš přívětivá obsluha), krátké zastavení na novopeckém mostě s výhledem na začátek vodní nádrže a už se napojuji na cyklotrasu CT 33. Času nemám nazbyt, původně jsem předpokládal, že tady budu tak o hodinku dříve.
Nová Pec, počátek vodní nádrže Lipno I. (28.8.2014)
|
|---|
Co na mně ten skot dneska vidí? (28.8.2014)
|
|---|
Parádní cyklostezka na CT 33 (28.8.2014)
|
|---|
|
Cesta však pokračuje skoro po vrstevnici a navíc po parádním povrchu nově zbudované cyklostezky, takže po chvilce míjím železniční zastávku v Perneku, přístaviště v Horní Plané a záhy se ocitám u nádraží v Černé v Pošumaví. Tady je potřeba si trochu odpočinout a především rozmyslet, zda jet dál, nebo se tu uchýlit na vlak. Jakmile se totiž rozhodnu jet dál, musel bych dojet až do Lipna nad Vltavou. Následujících 30 km totiž nebude nikde v blízkosti železnice a tudíž ani žádná možnost výlet ukončit. Poslední rozumný vlak z Lipna odjíždí v 17:52, to znamená za necelé 3 hodinky. Podle mapy mě sice ještě čeká pár kopečků, ale myslím, že 1,5 hodinky bych to mohl zvládnout. To mi zbývá nějaká hodinka a půl na neočekávané mimořádnosti, nebo na případné hledání správného směru. To by mohlo být dostatečné. V Černé v Pošumaví ještě zaběhnu do místního, k turistům velice přívětivého Íčka pro turistickou známku a můžu se drápat do ostrého stoupání po hlavní silnici na konec obce. Zde CT 33 hlavní silnici opouští a pokračuje stoupáním až před obec s poetickým názvem Muckov.
Černá v Pošumaví (28.8.2014)
|
|---|
Černá v Pošumaví (28.8.2014)
|
|---|
Slavkovické louky (28.8.2014)
|
|---|
|
Před obcí Muckov cyklotrasa odbočuje doprava a hned na dalším rozcestí pro změnu doleva. Cesta klesá. Asfalt se mění nejprve v polní cestu, později v něco, co připomíná tankodrom. Docela lituju to malé děcko v přívěsu za kolem, které jede přede mnou. Musí být vyklepané na roky dopředu. Po pár stech metrech se cesta mění nejdříve na mlatovou, pak opět na asfalt. Jenže je to opět do ukrutného kopce. Po cca 75 ujetých kilometrech už člověk začíná cítit každý nastoupaný metr. Navíc mě docela začíná tlačit čas. Posledních několik desítek metrů před vrcholem Liščího vrchu slézám z kola a snažím se rozchodit křeč v lýtku. Tohle není dobré. Naštěstí obtíže ještě před obcí Milná odeznívají a tak pokračuji přes Milnou a Kovářov do Hrdoňova, kde se ocitám v zajetí starých cykloznaček, které vedou na nakládací rampu dávno zaniklého obchodu. Skákat z ní s kolem se mi opravdu nechce, tak na chvíli usedám do trávy na nedalekém plácku a začínám listovat v mapě. Až do teď bylo značení přímo učebnicové, ale tady jako bych to zakřikl. Navíc, když čas prchá jak splašená mrcha a z 1,5 hodinové rezervy se neustále ukrajují další a další minuty, takže už mám v záloze jen hodinku. S hloučkem dalších cykloturistů, kteří tu také marně hledají správný směr se vracím kousek zpět a před hotelem Fontána se dávám ve směru z Kovářova doleva. Objevuje se nové značení a i jeden kilometrovník. Tentokrát už jedu správně. Po cca 5 km se přibližuje Frymburk. Soukromým kempem projíždím bez zaváhání, zato po vjezdu do samotné obce je značení opět tristní. Ach jo, už jsem si myslel, že to dneska bude v pohodě. Nakonec se i z Frymburku nějak vymotávám a pokračuji dál. Zbývá asi 10 km a vlak odjíždí přesně za hodinu. Z Frymburku naštěstí vede nová cyklostezka souběžně se silnicí č. 163, což je velice milé zjištění. Téměř rovinka a krásný asfalt. Radost mi jen trochu kazí někteří neukáznění in-line bruslaři. Do obce Lipno nad Vltavou přijíždím přesně ve čtvrt na šest. Značení je tady opět velmi chaotické, ale intuitivně se držím na nábřeží a po chvíli už se přede mnou, za hradbou všudypřítomných hotelů, objevuje téměř 300 m dlouhá a 25 m vysoká sypaná přehrada lipenské nádrže. Na nádraží už je to odtud co by kamenem dohodil a tak si tu každým kouskem těla vychutnávám podvečerní sluneční paprsky.
Návodní strana hráze nádrže Lipno I. (28.8.2014)
|
|---|
Vzdušná strana hráze nádrže Lipno I. (28.8.2014)
|
|---|
|
Na nádraží přijíždím asi 20 minut před příjezdem osobního vlaku Os 18813. Společnost mi tu dělá jen nějaká paní s malou holčičkou. Zřejmě byly také na nějakém cyklovýletu po okolí. Vlak přijíždí včas. Pomáhám zmíněným spolucestujícím naložit kola, nakládám i svoje a v 17:52 se vlak dává do pohybu vpřed. Ve Vyšším Brodě přistupují ještě další cyklisté, a tak je prostor pro kola slušně zaplněný. Jak se později ukáže, jsou nově přistupující skoro sousedé, jedna paní je z Roudné, ostatní členové ze Sezimova Ústí a Tábora.
Žst. Lipno nad Vltavou (28.8.2014)
|
|---|
Os 18813 v čele se Žehličkou 210.057-6 (28.8.2014)
|
|---|
|
Na nádraží v Rybníku na nás již čeká připravený Hyperkrám (rozuměj Regionova), coby Os 3888, do kterého všichni kvapně přestupujeme. Řeknu vám, nacpat na jeho plošinu 8 kol je vskutku mazec. Výsledkem byla téměř totálně zabarikádovaná plošina a jedna slečna zatarasená koly na své sedačce, opouštěje toto místo před ČB elegantním protažením se plavmo pod zábradlím. A ještě jedna náhoda téměř na závěr dne. Pár zastávek za Rybníkem přistupuje mladík, se kterým jsem jel ráno sem. Takže se chvilkama dáváme do řeči, chvilkama zřejmě oba klimbáme a nakonec v Českých Budějovicích vystupujeme. On zde snad svou cestu končí, já ještě přesedám na R 630 a s dvacetiminutovým zpožděním se před půl desátou večerní ocitám doma!
|
