Dnešní povídání o jednom ze skvostů české krajiny začnu poněkud netradičně nepříliš zdařilou fotografií z jakéhosi interiéru. Není ani tak důležité, že jde o Rytířský sál hradu Loket, důležitější je v tomto případě obsah fotografie. Zachycuje totiž jeden z mnoha referátů 14. ročníku odborné konference stavebně historického průzkumu, které jsem měl možnost se zúčastnit a hovořit tak s předními českými odborníky v oblasti průzkumů a obnovy památek. A právě tato skutečnost mi také umožnila poznat alespoň kousek kraje, ve kterém jsem byl snad jen jedenkrát v životě. Z důvodu celodenních konferenčních programů toho poznávání však nebylo mnoho, ale i o to málo se s vámi rád podělím a předem říkám, že tuhle oblast jsem si prostě zamiloval!
Hrad Loket, Rytířský sál (18.6.2015)
|
|---|
|
Loket, půvabné městečko na skalním ostrohu, obepnuté téměř ze všech stran meandrem řeky Ohře. Strategický význam tohoto místa si dobře uvědomovali již Přemyslovci, za jejichž vlády zde byla ve 2. polovině 12. století založena pohraniční pevnost, jejíž jádro bylo tvořeno románským hradem. A že se bylo před čím bránit. Touto oblastí totiž kdysi procházela hranice mezi Čechami a bouřlivě se rozrůstajícím, autonomním územím Chebska, podléhajícího přímo císařskému rodu Štaufů. Překotným vývojem si území Chebska v následujících letech střídavě nárokovali jak čeští panovníci, tak i císaři Svaté říše římské. Pod správu českých zemí, byť stále jako autonomní jednotka, byla tato oblast připojena až v roce 1322 Janem Lucemburským. Za právoplatnou součást Zemí Koruny české byla prohlášena o několik let později, konkrétně v roce 1348, bulou Karla IV. Tím město natrvalo ztrácí charakter pohraničního opěrného bodu a prochází mnoha významnými přestavbami.
810.341-8 na nádraží v Lokti (15.6.2015)
|
|---|
|
Mnoha stavebními úpravami, leč ne vždy zdařilými prošel i samotný hrad, dnes největší turistické lákadlo města. Původní románské objekty dnes zastupuje především mimořádně dobře zachovaná čtverhranná obranná věž (tzv. bergfrit), ze které je poměrně hezký výhled na město, včetně amfiteátru na protějším břehu Ohře a na severu také na kouřící komíny továren a elektráren na okraji sokolovských hnědouhelných dolů. Z dob románských se ještě zachovaly pozůstatky menší rotundy s apsidou, které jsou včleněny do hmoty severního, patrně gotického paláce. Tato rotunda svému účelu zřejmě nesloužila ani 100 let, neboť již v polovině 13. století je v písemných pramenech při hradu zmiňován kostel sv. Václava jako místo konání duchovních obřadů. Hrad, ač po roce 1322 ztratil svou roli pohraničního opěrného bodu, byl za Václava IV. trochu s podivem i nadále zesilován a mohutně goticky přestavován. Přibylo několik bran, které rozčlenily areál hradu na několik menších celků, byly navýšeny a zpevněny hradby a téměř po celém obvodu vznikly nové obytné budovy. Po roce 1434 hrad připadl šlechtickému rodu Šliků jako zástava císaře Zikmunda a tudíž následovaly další přestavby k obrazu svého pána. Některé z nich si vyžádal i požár založený obyvateli Lokte, kteří se cítili Šliky utiskováni. A tak bylo například na jihozápadě vystavěno nové renesanční křídlo s mohutnou dělostřeleckou baštou a na straně k městu přibyl nový hradební okruh, vyztužený několika baštami, aby se situace nemohla opakovat. Po roce 1620, v rámci konfiskací, plynoucích z potlačeného Českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře, byl hrad Šlikům odebrán a stal se majetkem města. To jej využívalo pro potřeby chodu města a tak hrad začal pozvolna upadat. V letech 1797 - 1821 byl areál hradu dokonce přestavěn na státní věznici a nutno podotknout, že velice nevybíravým způsobem. Nenávratně tak zmizelo velké množství historicky cenných konstrukcí a téměř veškerý mobiliář. Po ukončení provozu věznice v roce 1889 byly sice některé objekty částečně novogoticky opraveny, nicméně po 2. světové válce byl areál znárodněn a vlivem zanedbané péče byl prakticky ponechán svému osudu. Havarijní stav hradu byl postupně napravován až po opětovném navrácení majetku městu Lokti. Ovšem ani tyto opravy nebyly úplně nejcitlivější a tak je docela možné, že na vás při prohlídce hradu místo té správné atmosféry dob dávno minulých dýchne spíše vycpaný odsouzenec v expozici útrpného práva. A tak zřejmě nejzajímavější zůstává některý z pohledů na hrad zvenčí.
Hrad Loket z mostu T.G.M. (19.6.2015)
|
|---|
Hrad Loket od amfiteátru (16.6.2015)
|
|---|
Hrad Loket (18.6.2015)
|
|---|
|
Po prohlídce hradu bychom se mohli vydat na krátkou procházku městem. Začneme u sochy Johanna Wolfganga Goetha, slavného německého básníka a spisovatele, který je s tímto krajem západočeských lázeňských měst spjat obdobně jako například Karel Hynek Mácha s oblastí Severočeské tabule . Socha se nachází zhruba v místech, kde dříve stával most stojící na jediné přístupové cestě do města. Kousek opodál pak kdysi stávala hlavní městská brána. Ta byla roku 1836 stržena a dodnes tu po ní zbyly jen nepatrné otisky na přilehlých objektech. Z původního městského opevnění se v těchto místech dochovala jen jediná plně dochovaná bašta z předpokládaných osmi a tzv. „Černá věž“. Jedná se o jednu ze dvou obranných městských věží, střežících přístupy do města. Dnes je ve věži umístěna expozice loketských sbírkových předmětů a z barokního hrázděného patra je vcelku pěkný pohled na město a jeho nejbližší okolí. Ještě o maličko hezčí je však pohled z osmibokého patra s hodinami, které je ovšem veřejnosti nepřístupné. Druhá, menší městská věž, nesoucí název Robičská (název odvozen od vrchu Robič na protějším břehu Ohře), se nachází na opačném konci historického centra města, pár kroků od současné radnice. V minulosti sloužila spíše jako podružná, neboť střežila pouze menší vstup z podhradí.
Socha J. W. Goetha (18.6.2015)
|
|---|
Historicky hlavní přístup do města, vlevo dochovaná bašta, vpravo Černá věž (18.6.2015)
|
|---|
Černá věž (18.6.2015)
|
|---|
Pohled z Černé věže (18.6.2015)
|
|---|
|
Pakliže jste pozornými návštěvníky města, jistě vám neunikne, že některé štíty domů jsou tvořeny hrázděným zdivem (dřevěná kostra vyplněná lepenicí, nebo cihelným zdivem). Při bližším zkoumání je pak možné po městě nalézt mnoho variací na téže téma, od prostých soustav až po ty zdobnější se zakřivenými dřevěnými prvky. A věřte, že to co uvidíte je jen pouhý zlomek toho, co se ve skutečnosti ve městě nalézá. Bohužel je většina těchto pohledově zajímavých konstrukcí ukryta za novějšími vrstvami venkovních omítek. Netřeba ovšem klesat na mysli. Ten pravý ráj tradičního chebského stavitelství si představíme o několik odstavců dále.
|
Dům č.p. 59 s hrázděnými patry a štítem (18.6.2015)
|
|
Teď však ještě na chvilku zpět do Lokte. Kromě milovníků historie a architektury si zde jistě na své přijdou i turisté přírodomilci a přívrženci krásných výhledů. Kromě čtyř turistických tras vycházejících z Lokte vede lesem na protějším břehu také jeden vyhlídkový okruh. K němu se dá asi nejjednodušeji dostat po zelené turistické značce od Goethova pomníku směrem na Dvory, případně se z náměstí proplést někudy přes městské opevnění a parkán do Zahradní ulice. Pak už stačí jen přejít přes príma houpací visutou dřevěnou lávku přes Ohři a překonat hlavní silnici. Za ní už člověka obklopí svěží lesní vůně a zvuk zurčícího potůčku. Zelená turistická značka vede po lesní pěšině ještě asi 100 metrů okolo žulového balvanu s vytesaným pamětním vzkazem německého tělovýchovného spolku v Lokti k odbočce k vyhlídkám. Cesta odbočující vpravo je značená červeným, zeleným a modrým kolečkem a zeleným trojúhelníčkem a vede právě k místům odkud je nádherný pohled na město obklopené říčním meandrem. Stačí se jen na chvilku zastavit, kochat se a vychutnávat ten krásný výhled. A nejhezčí je bezpochyby ten z vyhlídky nad Kolowratskou skálou. Okruh pokračuje dále k betonovému mostu, kde schází k řece a podél ní se vrací k visuté dřevěné lávce, ale jelikož mě na vyhlídkách zastihlo tak trochu psí počasí, nechal jsem si tuhle část na nějaký budoucí návrat do Lokte.
Za loketskými vyhlídkami (18.6.2015)
|
|---|
Loket z vyhlídky nad Kolowratskou skálou (18.6.2015)
|
|---|
|
Týden se nachýlil ke svému konci a s ním i celá konference. Všechny referáty byly předneseny, loketský hrad prošmejděn křížem krážem, takže je ten pravý čas na praktické ukázky hrázděného stavitelství v chebském kraji. První zastávkou na naší trase je statek Bernard v obci Královské Poříčí. Objekt se nachází na samém okraji hnědouhelného lomu Jiří, jednoho ze dvou posledních činných hnědouhelných lomů na Sokolovsku. Byl vystavěn roku 1922 těžební společností Britannia a původně zajišťoval zásobování zaměstnanců přilehlého hnědouhelného dolu Bernard zemědělskými produkty. Dnes se v tomto krásném objektu nachází muzeum historických řemesel, ovšem podle mě je to jen jedno z mnoha kýčovitých kejklířství, snažící se z turistů a školních výletů vylákat nějakou tu zlatku navíc. Stavba samotná stojí i přes pár stavebněhistorických neduhů za zhlédnutí. Všímat si okolního křepčení však moc nedoporučuji, zvláště pokud nejste příznivci tohoto druhu kulturního zázraku stejně jako já. Mohlo by vás totiž postihnout hotové šílenství a s úpěnlivým skučením, držíce se rukama za hlavu byste kvapně hledali východ.
Statek Bernard, vstupní průčelí (19.6.2015)
|
|---|
Statek Bernard, pohled ze dvora (19.6.2015)
|
|---|
|
Dalším zastavením je obec Poustka, respektive její místní část Ostroh. Čeká nás tu prohlídka hradu Seeberg, nejprve však nahlédneme do kostela sv. Wolfganga z roku 1478, respektive 1724, kdy byla dokončena jeho radikální přestavba. Zvenčí chátrající nenápadná budova, snad i díky chybějící kostelní věži, která se zřítila roku 1804 a již nikdy nebyla obnovena. Uvnitř kostela není stav o mnoho lepší. I přes probíhající snahu o záchranu by se dal klasifikovat jako havarijní. Jistě k tomuto stavu přispěl i kulový blesk, který se kostelem roku 1950 údajně prohnal a poničil velkou část mobiliáře. To znamenalo konec liturgických obřadů a tak objekt vlivem zanedbané údržby chátral a dalo by se říci, že nadále chátrá. V roce 2006 byl kostel sice převeden do vlastnictví obce, která se ho snaží zachránit, nicméně její rozpočet dovoluje na objektu provádět jen kosmetické úpravy. A ani kvalita doposud provedených oprav není nikterak oslňující.
Poustka-Ostroh, kostel sv. Wolfganga (19.6.2015)
|
|---|
|
A nyní již ke zmíněnému hradu Seeberg. Románský hrad stojící pravděpodobně na pozůstatcích hradiště z doby bronzové byl vystavěn nejspíše na přelomu 12. a 13. století. Na severní románský palác navazuje renesanční křídlo s arkádovou chodbou na nádvoří a palác z období gotiky. Expozice jsou zaměřeny především na historický nábytek a porcelán, většina mobiliáře je však dovezena odjinud a o hradu samotném má tedy minimální vypovídající hodnotu. A ještě jedna věc je poněkud nepříjemná. Interiéry pokojů jsou od návštěvníků odděleny nehezky provedenými skleněnými stěnami, takže si nejeden návštěvník může připadat spíše jak v ZOO, nežli na hradě. Nad některými počiny správců opravdu zůstává rozum stát.
V předhradí se pak nachází hospodářská stavení včetně dvou objektů místně nepůvodních. Jedná se o roubenou věžovou sýpku a hrázděnou kolnu, které sem byly v rámci záchrany přeneseny z okolních obcí a tvoří tak ukázku tradiční chebské architektury.
Hrad Seeberg, zleva: hospodářské stavení, hrad, hrázděná kolna, za holubníkem věžová sýpka (19.6.2015)
|
|---|
Hrad Seeberg, pohled západní, vlevo románský palác (19.6.2015)
|
|---|
Hrad Seeberg, hospodářské stavení (19.6.2015)
|
|---|
|
Na závěr tohoto putování si nechávám pověstný zlatý hřeb dne, totiž malebnou ves nesoucí název Salajna. Je to typická údolní lánová obec s rozvolněnou zástavbou podél Šitbořského potoka. Unikátní je v tom, že se zde dochoval téměř původní urbanismus, bez narušení novodobou zástavbou a nyní tak v celé své kráse můžeme obdivovat tradiční chebskou lidovou architekturu, tvořenou uzavřenými dvorci s velkým množstvím roubených a hrázděných konstrukcí.
K nejzajímavějším objektům patří například drobná zděná kaplička s hrázděným štítem, nádhernou dřevěnou římsou a dřevěnou zvoničkou. Z drobných staveb bychom neměli opomenout také několik metrů vzdálený haltýř, objekt určený k chlazení a uchovávání potravin, zejména pak mléčných výrobků. Zajímavý je především z toho důvodu, že podobných staveb, zvláště pak kamenných, se do dnešních dob mnoho nedochovalo, natož aby se obnovovaly jako v tomto případě.
Největším klenotem Salajny, třešničkou na dortu, je však bezpochyby mlýn č.p. 9 v jižní části vsi. Nádherně malované hrázděné stěny a dřevěná zvonička nad severním štítem hlavní budovy dodávají místu neopakovatelnou atmosféru. Uvnitř mlýna se dochovaly netypické žulové nosné sloupky pro mlýnské kolo s datací 1782. Za zmínku ještě stojí sousedící kolna s dekorativními hrázděnými štíty a sýpkou umístěnou v patře. Opravdový ráj pro romantické duše.
Salajna, kaplička s hrázděným štítem (19.6.2015)
|
|---|
Salajna, haltýř (19.6.2015)
|
|---|
Salajna, mlýn č.p. 9 (19.6.2015)
|
|---|
Salajna, mlýn č.p. 9, kolna se sýpkou (19.6.2015)
|
|---|
Salajna, zdobený hrázděný štít usedlosti č.p. 12 (19.6.2015)
|
|---|
|
