Česká tabule - den první

... za Čtyřlístkem do Třeskoprsk ...

Nadmořská výška:

300 m.n.m.

Vzdálenost:

- km

Nastoupáno:

- m

Potřebný čas:

- hodin

Píše se 12. srpen roku 2014, 9 hodin 20 minut dopoledne, a na pražské hlavní nádraží přijíždí k 7. nástupišti R 1146 - Metoděj Vlach. Ještě pomáhám naložit jeden kočárek a pak se i já sunu s kolem do prostředního vagonu s plošinou pro rozšířenou přepravu spoluzavazadel. Za 5 minut je odpískán odjezd a vlak se dává do pohybu. Vzhůru za Čtyřlístkem! Krajina za okénkem rychle ubíhá - Praha-Vysočany, Praha-Čakovice, Neratovice, Všetaty, Mladá Boleslav a za nedlouho i Bakov nad Jizerou. To je panečku výhled, když nikde není ani jediná protihluková stěna. Do Bakova přijíždíme asi o 8 minut zpožděni, dle jízdního řádu jsem zde měl mít asi 3 minuty na přestup. Naštěstí má i přípojný vlak zpoždění 15 minut a tak se chvilku rozhlížím po stanici. Pro tahle nezmodernizovaná nádraží s volným vstupem do kolejiště mám slabost. Začíná trochu krápat, ale to už přijíždí R 1108 a tak opět nejdříve naložíme kočárek a záhy i mé kolo. V půl dvanácté, po třech zastávkách, jsem na místě - Třeskoprsky, tedy promiňte, Doksy. Ještě zamávat odjíždějícímu vláčku a můžu se vydat hledat Bobíka, Fifinku, Myšpulína a Pinďu.

Železniční stanice Doksy (12.8.2014)

Odjíždějící R 1108 alias Myšáček (12.8.2014)

Zmíněné čtyři výtečníky bez větších obtíží nacházím v podkroví budovy místní knihovny, kde je umístěno muzeum Čtyřlístku. Muzeum je určeno spíše pro malé obdivovatele, nicméně i pro odrostlejší jedince je tu poměrně dost informací a vzpomínek na bezstarostná léta. À propos, kdo by nechtěl vidět tyto čtyři roztomilé postavičky v životní velikosti?

Bobík, Fifinka, Myšpulín a Pinďa (12.8.2014)

Po shlédnutí podkrovního muzea je čas vydat se hlouběji do Třeskoprsk, jak je v komiksu pojmenována obec Doksy. Památník K. H. Máchy má otevřeno až od 14 hodin, a tak mé kroky směřují směrem na náměstí. Nádhera, po příjezdu na náměstí musím na chvíli zastavit a pokochat se. Hezčí náměstí už jsem dlouho neviděl. Možná tak před dvěma měsíci v Třeboni, ale tohle je skutečně hezky a na první pohled i účelně udělané náměstí. Páni radní z Tábora by si sem mohli dojet pro inspiraci, kdyby je náhodou zase někdy napadlo pustit se do stavebních úprav některého z dalších táborských náměstí. Ale to je zas jiná pohádka, která sem nepatří. No, posuďte sami.

Náměstí v Doksech (12.8.2014)

Ještě krátká zastávka v infocentru pro turistické známky a už si to zas pádím kolem žst. Doksy, tentokrát dál do Starých Splavů - obce těsně sousedící s Doksy, která se též rozprostírá na břehu Máchova jezera. Na křižovatce ulic Otakara Nejedlého, Přemyslovské a Lázeňský vrch se nachází výrazně oranžový objekt hotelu K. H. Mácha, kde mám domluvené ubytování, a tak se jdu zapsat, abych na chvíli ulevil zádům od poměrně těžkého batohu. Interiér hotelu připomíná ještě časy dávno minulé, nicméně je zde čisto, na každém pokoji vlastní sprcha a sociální zařízení a ceny ubytování bych vzhledem k poloze hodnotil jako velmi slušné. Pro účely noclehu na jednu či dvě noci naprosto dostačující. Na pokoji se nezdržím dlouho, venku je hezky a tak po odejmutí nepotřebných věcí z batohu vyrážím pozdravit kamarády, kteří kousek od Starých Splavů nějaký ten den přebývají. Po krátkém bloudění se nakonec ocitám u jedné chaty v rozlehlé chatové osadě a vychutnávám klid a příjemný stín lesa. Po společném obědě v restauraci Sklípek ve Starých Splavech (krmě chutná, ceny lidové) se část odebírá do lesa na houby a borůvčí, já však chci ještě navštívit již zmíněný památník K. H. Máchy, a tak se na čas odtrhávám a mířím zpět do Doksů. Památník je umístěn v krásné, dozajista nepřehlédnutelné roubence, hned u hlavní silnice, protínající Doksy.

Památník K. H. Máchy (12.8.2014)

Uvnitř jsou umístěny dvě expozice - jedna se věnuje tradici rybníkářství na Českolipsku, ta druhá je věnována životu a dílu Karla Hynka Máchy. Rybníkářskou část mám projitou docela rychle, neboť na jihu Čech se s rybníky člověk setkává téměř na každém kroku a podobných expozic jsem již několik zhlédl. A také tu nejsem primárně kvůli rybníkům, ale kvůli Máchovi. A musím říct, že část věnovaná právě tomuto velikánovi české literatury, mě trochu zklamala. Nedokážu přesně říct proč, ale v kraji, tak neodmyslitelně spjatém s K. H. Máchou, jsem prostě čekal víc. Více souvislostí, nějaký nápad, a místo toho je to pro mě bohužel jedno z dalších nudných muzeí, kam se rozhodně vracet chtít nebudu. Škoda.
Lehce rozladěn opouštím památník a náladu si jdu zvednout na tamní náměstí. To je balzám na duši. Zvlášť když pár kroků od náměstí objevím okouzlující zátiší s kostelem sv. Bartoloměje. To je mysl opět na vrcholu blaha.

Kostel sv. Bartoloměje, Doksy (12.8.2014)

V samoobsluze na náměstí ještě dokoupím zásoby na zítřejší návrat do Prahy a zas uháním za kamarády. Na cestě se ještě ohlížím na jednu ze zdejších dominant - hrad Bezděz a přitom v duchu přemýšlím, jak náročné asi bude se s kolem dostat až nahoru.

Pohled na zříceninu hradu Bezděz (12.8.2014)

Když dorazím k chatě, hodiny ukazují pár minut po šesté hodině večerní a zrovna se chystá večeře. Já si to vždycky umím načasovat! :)) Po večeři ještě chvíli posedíme za příjemného doprovodu Johnyho Cashe, doslova zhltneme malý dezert z čerstvých borůvek, před pár desítkami minut utržených v lese, a já se musím pomalu rozloučit. Zítra mě čeká daleká cesta, tak abych se na ní pořádně vyspal. Na hotel dorážím něco po deváté hodině, ještě rychlou sprchu a zalehnout. Zítra mě čeká náročný den. Ještě než usnu se mi však hlavou prožene pár rozpačitých myšlenek. Co když budu bloudit? Co když jsem to s tím plánem trochu přepískl a nezvládnu to? Co když mě vytrestá počasí? Co když ...

javorsky.david@centrum.cz | © 2014