Podobně jako loňské léto, tak ani letos nevynechám dvoudenní výlet za vzdálenějšími krásami naší vlasti. Tentokrát s povděkem přijímám pozvánku od spolužáka na samý sever Čech a první srpnové úterý ráno už přešlapuji na Masarykově nádraží v Praze, připraven vyrazit směrem ku Kryštofovu Údolí. A protože je na trati mezi Turnovem a Libercem výluka, zpestřím si cestu tam trochu oklikou přes Děčín a Českou Lípu. V 6:52 průvodčí píská odjezd a rychlík R 692 ukrajuje po Negrelliho viaduktu, nejdelším železničním mostu v ČR, první metry dnešní cesty. Dokud se vlak klikatí zářezem Vltavy je zejména na protějším břehu stále co pozorovat, zvláště za tak pěkného počasí, jaké dnes panuje. Ranní slunce se na blankytné obloze pohupuje nad bohnickými svahy, dává vyniknout klecanskému kamenolomu, zatímco areál Ústavu jaderného výzkumu v Řeži se stále topí ve stínu. Majestátní torzo Chvatěrubského hradu pak dává tušit, že se nezadržitelně blíží Kralupy nad Vltavou a s nimi i konec krásných scenérií. Za Kralupy jakoby někdo okolní krajinu přejel obrovskou žehličkou krajina zcela změní svůj charakter a za okny vlaku náhle ubíhá jen monotónní vyprahlá rovina České tabule. Až téměř před Lovosicemi začínají z téhle nudné placky najednou vyvstávat siluety kopců, tolik typické pro vulkanické České středohoří. Trať se opět dostává do říčního zářezu, tentokrát modelovaného řekou Labe. Až poněkud groteskně působí představa, že před 13 lety dosahovala hladina Labe téměř k železniční trati, zatímco dnes je z dravé řeky jen líný potůček, který lze přebrodit téměř suchou nohou. V Ústí nad Labem nabírá spoj téměř 20 minut zpoždění a tak se v duchu loučím s navazujícím přípojem v Děčíně, kde jsem měl mít 10 minut na přestup. Naštěstí jsou mé obavy liché. Osobní vlak do Liberce v Děčíně vyčkává do našeho příjezdu a dokonce je přistaven i ke stejnému nástupišti.
Kostel sv. Fabiána a Šebestiána, Zákupy (16.7.2015)
|
|---|
|
Rychle tedy nalodit sebe i kolo a už si to motoráček supí malebným údolím říčky Ploučnice. Úchvatný je zejména úsek z Děčína do Žandova. Trať tu kopíruje klikatící se říčku a všude kolem louky, lesíky, pastviny,... Prostě nádhera. Za Českou Lípou na chvíli ožívá vzpomínka na nedávnou drobnou výpomoc při zaměřování kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech, ale to už zase vláček uhání dál k Mimoni, kde se opět tak trochu mění ráz okolí. Především začíná oblast pohádkově malebných nádraží a cihlových výpravních budov. K tomu skrz stromky podél trati občas probleskne výhled na nedaleké Ralsko, majestátní vrch, který je se svými 696 metry nejvyšším bodem České tabule. A když už poutníka omrzí výhledy na něj, začne se v dáli vypínat hora s nezaměnitelnou siluetou vysílače na jejím vrcholu - Ještěd. I ten se však zanedlouho ztrácí z dohledu, ovšem do cíle mé cesty to už není daleko. Následují Rynoltice, zřejmě nejhezčí nádraží, jaké jsem kdy viděl (podobně malebné bývalo u nás na jihu i nádraží v Chýnově, než prošlo odkrášlovací kůrou) a pak už tunel střídá viadukt a viadukt tunel a aby toho snad nebylo málo tak ještě jeden viadukt a jeden tunel a konečně jsem v cíli.
Kryštofovo Údolí, žst. (4.8.2015)
|
|---|
|
Nádražíčko v Kryštofově Údolí ještě voní novotou. Jakpak by ne, když tu rekonstrukce části trati skončila před necelými dvěma měsíci. Kvalita provedených prací trochu pokulhává, někdy se dokonce dostává do ostrého kontrastu s malebnou nádražní budovou z počátku minulého tisíciletí, nicméně od toho tu dnes nejsem a tak je na čase vydat se dolů do údolí. Do obce vede príma asfaltová silnička s krásnými výhledy do celé doliny již téměř od samotného nádraží. Nejhezčí je ale samotné vyústění asfaltky na hlavní silnici, procházející obcí. Nejdříve po levé straně míjím kostel sv. Kryštofa, o kterém se ještě pár slovy zmíním později, a pak už se přede mnou otvírá působivý pohled na část Kryštofova Údolí s tradičními podstávkovými roubenými a hrázděnými domy, vystavěnými podél říčky Rokytky.
Kryštofovo Údolí (4.8.2015)
|
|---|
|
Kousek opodál už se setkávám s Honzou a v téměř poledním slunku se společně vydáváme k jeho bydlišti. Téměř celou cestu si připadám jako v pohádce, všude kam oko dohlédné stojí nádherné roubenky, střídající se s všudypřítomnou zelení okolních svahů a to vše pod příkrovem blankytně modré oblohy. Jen kdyby to nebylo tak do kopce. A v takovém vedru. Trocha potu však za tu okolní krásu stála. A rovnou k obědu! Připadám si jak v bavlnce. A to dnes ještě zdaleka není vše. Po odpolední siestě, když už se rtuť v teploměru nechce šplhat do závratných výšin, je čas na obhlídku okolí. V rámci přípravy na zítřejší kopečky tedy s Honzou sedláme své jednostopé oře a vydáváme se po CT 3069 k Buku republiky. Nijak zvlášť prudké stoupání, nicméně čím schází ve strmosti, to cyklistovi bohatě vynahradí ve své délce tří kilometrů. A vlastně ani těch 200 výškových metrů není tak úplně od věci zmínit. Není se pak čemu divit, že už krátce za polovinou začínám nejprve potichu, poté už i nahlas pochybovat o své přípravě a o tom, jestli jsem si na zítřek nenachystal moc velké sousto. Od Buku republiky už naštěstí vede cesta téměř po vrstevnici a tak jsou všechny strachy rychle zapomenuty a když se k tomu skrz průseky přidají i báječné pohledy na Ještěd, mizí i poslední stíny pochybností. I tak to ale bude vydatná porce výškových metrů.
Kryštofovo Údolí, pohled na Ještěd (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, u kaple sv. Kryštofa (4.8.2015)
|
|---|
|
Z lesní cesty si ještě uděláme krátkou odbočku ke kapli sv. Kryštofa, ležící na křižovatce červené a zelené turistické trasy. Velmi citlivě opravená kaplička z roku 1763 je zasvěcena sv. Kryštofovi, patronovi všech poutníků. Nezbývá než si přát, nechť mě zítra na cestách doprovází. Po chvilce zastavení na tomto příjemném místě se dáváme do pohybu a po zelené turistické značce sjíždíme do údolí, do Noviny, místní části Kryštofova Údolí. A tady začíná i pravé eldorádo pro všechny milovníky tradičních lidových staveb. Zdejší území je zajímavé zejména proto, že se zde stýká několik různých vývojových linií lidského obydlí. Od západu sem pronikal vliv západoevropského hrázděného domu, od jihu přicházel klasický roubený dům, tak jak ho známe z velké části českého území a do toho všeho sem také pronikal německý podstávkový dům. Díky všem těmto vlivům zde můžeme zhlédnout nepřeberné množství kvalitních staveb - malé, velké, podstávkové, roubené i hrázděné, původní i zářící novotou. Fascinující je i rozmanitost štítů vykládaných břidlicí, jednoduše co objekt, to unikát. Břidlice je například oproti roubenkám na jihu Čech jistým specifikem zdejšího kraje a používá se nejen na zdobné obložení štítů, ale nalézá své využití i jako střešní krytina, či dokonce jako celoplošný obklad domu.
Novina, podstávkový roubený dům č.p. 162 (4.8.2015)
|
|---|
Novina, roubený dům s břidlicovým obkladem č.p. 67 (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, podstávkový roubený dům č.p. 101, kulturní památka (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, patrový podstávkový roubený dům č.p. 21, kulturní památka (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, obecní úřad, částečně hrázděný dům č.p. 166 (4.8.2015)
|
|---|
|
Asi by se na tomto místě slušelo dodat, že Kryštofovo Údolí je od roku 2005 vesnickou památkovou zónou. Tím by teoreticky mělo být zajištěno, že se alespoň část významného kulturního dědictví, které se zde nachází, dochová i dalším generacím našich potomků. A zdaleka se nejedná jen o stavby, převážně sloužící k bydlení. V místní části Novina se nachází i kulturní památka z oblasti infrastruktury. Jedná se o jeden ze dvou viaduktů, ležících na železniční trati č. 086 (Liberec - Česká Lípa), někdy též nazývané Liberecký Semmering. Postaven byl v letech 1898-1900, měří bezmála 200 metrů a dosahuje výšky úctyhodných 30 metrů.
A konečně nesmím opomenout ani nejcennější kulturní památku celé obce, roubený raně barokní kostel sv. Kryštofa z roku 1686. Teprve až od roku 1893 chrání roubení proti povětrnostním vlivům břidlicový obklad. Je už dnes málo takových krásných dřevěných kostelíků v naší vlasti. Zejména jeho interiér rozhodně stojí za návštěvu, tady se mistři tesaři a malíři opravdu činili. Ke kostelu přiléhá ještě budova fary s hezkou mansardovou střechou, malý hřbitov s márnicí a nepřehlédnutelná dřevěná zvonice. Toto zátiší pak ještě od hlavní silnice dotváří kamenný mostek se sochou sv. Jana Nepomuckého, taktéž kulturní památka.
Novina, kamenný viadukt, kulturní památka (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, kostel sv. Kryštofa, kulturní památka (4.8.2015)
|
|---|
Kryštofovo Údolí, dřevěná zvonice u kostela sv. Kryštofa, kulturní památka (4.8.2015)
|
|---|
|
Mají tu v Kryštofově Údolí ještě jednu zajímavost. Bývalou transformátorovou stanici. Že si dělám legraci, že tu chci psát o nějaké trafostanici, jakých jsou po republice tisíce? Nedělám. Tahle je totiž kouzelná! Byla jedním nadšencem, panem Martinem Chaloupkou přeměněna na 1. vesnický orloj v České republice. Trocha povídání o samotném orloji je dostupná na www.orloj-betlemy-chaloupka.cz. Bohužel fotografie nedokáže zaznamenat všechno to hemžení, kterým stavba každou celou hodinu ožívá, ale vězte, že je to příjemná podívaná.
Kryštofovo Údolí, orloj (4.8.2015)
|
|---|
|
Pátá hodina odpolední již na orloji odbila a tak je čas vydat se zpět k přechodnému domovu. Před závěrečným stoupáním však přeřazuji natolik nešťastně, že se řetěz zasekává do ozubených koleček a pedály nejde hnout ani dopředu ani zpět. No co, ten kousek už dotlačím, ale horší asi bude ta oprava. Zdá se mi totiž, že je patka přehazovačky lehce ohnutá. Záhy se společně s Honzou dáváme do opravy. Chvílemi, vlastně po většinu času mi připadá, že i kozel musí být šikovnějším zahradníkem, než já opravářem kol, to když se mi daří utrhnout a ztratit koncovku z lanka a to se tak začíná nehezky třepit. To je nemilé. Že by zítřejší, tolik vyhlížený výlet ani nezačal? Naštěstí se nám po několik desítek minut trvajícím snažení v úporném vedru daří poštelovat šroubky tak, že se zdá řazení opět plně funkční, třepící se lanko snad také ještě nějakou chvíli (ideálně až do Prahy) vydrží a tak si můžu alespoň prozatím oddechnout. Krize zažehnána! Na zdar zdařilého dne pořizuji ještě jednu fotografii okolí v podvečerních slunečních paprscích. Pak už jen umýt, navečeřet a brzy hajdy na kutě. Jak nezvyklé a vítané je pro mě jako měšťáka zase jednou usínat v opravdové tmě a ničím nerušeném tichu. :)
Kryštofovo Údolí, vlevo Kostelní vrch (4.8.2015)
|
|---|
|
