Ráno se nad Ždiarem bez sebemenšího náznaku zlepšení opět rozprostírá neprostupná šeď, takže je čas na další změnu plánu. Původně zamýšlenou túru Monkovou dolinou napříč hřebenem Belianských Tater a dále přes Biele a Zelené pleso na zastávku autobusu Kežmarská Biela voda trochu pozměňuji a v naději, že na druhé straně hor bude o něco lépe, odjíždíme autem na původně plánovaný cíl dnešní cesty, tedy na parkoviště u zastávky autobusu Kežmarská Biela voda. A skutečně. Po nízké oblačnosti tady není ani památky, oblohu zakrývá jen ranní opar a tak je dokonce i nádherně vidět až na samý vrchol Lomnického štítu. Naším dnešním cílem tedy bude Chata pri Zelenom plese, v případě příznivého počasí a dostatku času bychom mohli dojít na Kopské, popřípadě Široké sedlo z této strany (tedy obráceně, než jsem měl v plánu). Auto tedy necháváme za 5 EUR na poloprázdném parkovišti u autobusové zastávky a přesně v 8:00 se po široké mlatové cestě vydáváme vstříc Zelenému plesu. Asi po půl hodině, v místě rozcestí Nad Matliarmi, se cesta přimyká k toku Kežmarské Biele vody, takže dál pokračujeme za doprovodu neutichajícího hukotu, to jak se dravý proud vody rozbíjí v nekonečných peřejích. Kromě toho také voda získává téměř v celé délce toku charakteristickou bílou barvu a tak oceňuji, jak přiléhavě někdo tento potok pojmenoval.
Kežmarská Biela voda (2.9.2014)
|
|---|
|
Cesta příjemně ubíhá. Povrch přímo vybízí k nějaké té procházce a počasí jakbysmet. Jen to sluníčko by se ještě mohlo ukázat. Na rozcestí Šalviový prameň volíme žlutou turistickou značku, čímž ztrácíme potok z dohledu a noříme se hlouběji do lesa. Chodník se postupně mění v kamenité suťovisko a čím výš se nacházíme, tím přibývá chuchvalců mraků. Asi jsem to s tou chválou zakřikl. Následující dva kilometry jsou alespoň pro mě zhmotněním nudy. Monotónní stezka, okolo jen les a povalující se mlha. Jen občas kdesi pod námi probleskne uhánějící voda potoka. Jako mávnutím kouzelného proutku les najednou končí a přesně v tom okamžiku se nám otvírá dechberoucí pohled do doliny Zeleného plesa a hlavně na velikány majestátních štítů, které dolinu obklopují. Jako příjemný bonus to všechno ozařují paprsky probouzejícího se slunka. Nalevo nás vítá Malý Kežmarský štít se svým charakteristickým, jakoby vysochaným, kosočtvercem, před námi se pak do výšky pyšně vypíná Pyšný štít, jako zub z ohromného sedla doslova trčí štít Čierny a pohled uzavírá nezaměnitelná Jastrabia veža. Je hodně vrcholů, které člověk snadno zamění, ne tak tento. Troufám si tvrdit, že podobný vrchol, tvarem zdánlivě připomínající některou z věží v Prachovských skalách, nikde jinde v Tatrách nenaleznete. Snad i díky tomuto, na zdejší poměry zvláštnímu tvaru se k Jastrabie veži váže několik pověstí, například ta o vzácném drahokamu na jejím vrcholu (dostupná například na http://tanika.webnode.sk/povesti).
Dolina Zeleného plesa, zleva Pyšný štít, Čierny štít, Jastrabia veža (vpravo) a Kolový štít (vpravo) (2.9.2014))
|
|---|
|
Za pár chvil se v kosodřevině objevuje nejdříve sřecha, s každým dalším krokem postupně i celá Chata pri Zelenom plese. Neklamné znamení, že Zelené pleso je již na dosah. Po dvou a čtvrt hodinách cesty od parkoviště se nám naskýtá nepopsatelný pohled. A jelikož jsme tu o půl hodiny dříve, než byl čas uvedený v mapě a na rozcestnících, můžeme tuhle fascinující podívanou vychutnávat do sytosti. Páni, tohle místo je skutečně kouzelné! Takhle překrásný kout tatranské přírody jsem opravdu nečekal. Nikde nikdo, jen my a okolní příroda. Štěstí, že jsme tu mimo hlavní sezónu a nemusíme se proplétat v zástupech turistů. I v chatě jsou obsazeny jen dva stoly, jaká to nádhera. A protože máme spoustu času a uvnitř je krásně teplo, s obědem nijak nespěcháme. Fazolová polévka přijde vhod, stejně jako domácí bezinková limonáda. Nejlépe si však tentokrát zřejmě vybrala Eliška. Na takové palačinky prý jen tak nezapomene, je fakt že už od pohledu vypadaly skvostně. Nu což, není snad všem dnům konec.
Chata pri Zelenom plese, zleva Čierny štít, Kolový štít a Jastrabia veža (2.9.2014)
|
|---|
Zelené pleso (2.9.2014)
|
|---|
Zelené pleso, zleva Kežmarský štít (mimo obraz), Pyšný štít, Čierny štít, Kolový štít, Jastrabia veža a Žeruchové veže (2.9.2014)
|
|---|
Chata pri Zelenom plese (2.9.2014)
|
|---|
|
Krátce po jedenácté hodině opouštíme chatu s půvabným výhledem na Zelené pleso a závěrečným asi dvoukilometrovým úsekem východního okraje Tatranské magistrály se vydáváme blíž Belianským Tatrám. Červená turistická trasa nás vede úzkým chodníčkem zcela prorostlým kořeny okolní kosodřeviny, takže i když cesta vede po rovině, je chůze po ní trochu nepříjemná. Po půl hodince kleč zvolna ustupuje, aby nám odkryla výhled na Belianské Tatry na pozadí Trojrohého plesa. A to jsem si u Zeleného plesa myslel, že se tamním pohledům už nic moc nevyrovná. Omyl, Trojrohé pleso mě baví možná ještě o fous více než pleso Zelené. Po dalších asi pěti minutách se dostáváme k Veľkému Bielemu plesu, odkud je hezký výhled na impozantní Jahňací štít. Kromě toho je odtud krásně zřetelný přechod ostrých hřebenů žulových Vysokých Tater v oblé vápencové vrcholy Tater Belianských. Ono rozhraní tvoří Predné Kopské sedlo, kam směřují naše další kroky.
Trojrohé pleso, vlevo Belianska kopa, uprostřed Prostredné a Predné Jatky a Bujačí vrch (2.9.2014)
|
|---|
Velké Biele pleso, vlevo Žeruchové veže, Jahňací štít, vpravo Belianska kopa, mezi Predné Kopské sedlo (2.9.2014)
|
|---|
|
Od rozcestí u Bieleho plesa stoupá do Predného Kopského sedla pohodlná, místy vodou erodovaná cesta. Nacházíme se totiž již na vápencovém podloží, takže není divu, že má voda trochu usnadněnou práci. V závěrečné části traverzujeme svah dvěma serpentinami, na jejichž konci nás se svou výškou 1778 m.n.m. vítá nejvyšší bod dnešního výletu - Predné Kopské sedlo. Asi se budu opakovat, ale okolní travnatý porost a pohled do doliny Bielych plies (ve které nejvíce září Veľké Biele pleso, odkud přicházíme) to je nepředstavitelný balzám na duši. Na opačnou stranu se rozprostírá panoráma Belianských Tater se všemi svými významnými vrcholy - Ždiarskou Vidlou, Havranem, Novým vrchem a Muráňom. Tolika senzačních výhledů v jednom dni to je prostě fantazie. Hotová pohádka. K dokonalosti to po mírném sestupu do Kopského sedla (kudy mimochodem dříve vedla významná pašerácká stezka z Polska do Uher) přivádí skupinka kamzíků, která se tu nerušeně pase. Po chvíli nás však zmerčí a pro jistotu se odebírají do údolí Zadních Meďodolů. Odtud sem přichází první člen nějaké české skupinky, takže ještě pořizujeme skupinové foto a protože tu dost nepříjemně fouká a většině už se do Širokého sedla nechce, vydáváme se na zpáteční cestu liduprázdným, o to hezčím krajem.
Dolina Bielych plies, vlevo Belianska kopa, vpravo Jahňací štít, uprostřed Velké Biele pleso (2.9.2014)
|
|---|
Belianske Tatry, zleva Muráň, Nový vrch, Havran, Ždiarska Vidla, Hlúpy, Zadné Jatky, uprostřed Kopské sedlo (2.9.2014)
|
|---|
Kopské sedlo (2.9.2014)
|
|---|
Kopské sedlo, Zadné Meďodoly (2.9.2014)
|
|---|
Kopské sedlo (2.9.2014)
|
|---|
|
Na rozcestí u Bieleho plesa, v místech, kde dříve stávala Kežmarská chata (která přesně před 40 lety, tedy v roce 1974 vyhořela) ještě krátce doplňujeme energii a vzhlížíme zpět ke Kopskému sedlu. A abychom zpátky nešli úplně tou samou trasou, vydáváme se odtud po modré značce, která sleduje tok Kežmarské Biele vody po jejím levém břehu. Než vejdeme do pásma lesa, ještě se kocháme pohledy na část Belianských Tater a pak už jak kamzíci skáčeme po kamenných stupních, po kterých nás turistická značka vede. Na úrovni chaty Na Žihľavníku nás ještě čeká obcházka uzavřeného chodníku z důvodu lesního polomu, a tak se zanedlouho napojujeme na žlutý turistický chodník, kterým jsme ráno stoupali nahoru. Míjíme Kovalčíkovu poľanu, Šalviový prameň, rozcestí Nad Matliarmi a za další hodinku se ocitáme na, oproti ránu trochu zaplněnějším, parkovišti u autobusové zastávky, kde náš dnešní výlet plný úchvatných scenérií končí.
Predné a Prostredné Jatky (2.9.2014)
|
|---|
Kežmarská Biela voda (2.9.2014)
|
|---|
|
