Jestliže jsem říkal, že včerejší ráno bylo hezké, nebylo to nic oproti tomu dnešnímu. Jelikož vstáváme o něco později než včera, stačila se část ranní mlhy rozplynout a sluneční paprsky tak zalévají okolí. K tomu kapičky rosy ještě smáčí lístky trávy a všude kolem voní nový den. Nádhera.
Tudíž to vypadá na variantu, že se dneska poprvé v tomto týdnu rozdělíme. S Davidem si vyjedeme lanovkou na Lomnický štít, odkud by mohl dneska být parádní výhled na celé Vysoké Tatry a Martin s Eliškou se budou v Tatranské Lomnici a jejím okolí věnovat geocachingu. Na nějakou delší túru (v úvahu přicházela Východná Vysoká, či méně náročná túra na Téryho chatu) se nikomu z nás už včera večer moc nechtělo, přeci jen nějaký ten výškový metr už v nohách máme a tak věnujeme poslední den v tomto kraji volnějšímu programu.
V Tatranské Lomnici parkujeme na parkovišti u železniční stanice a jelikož předpokládáme, že se cestou na Lomnický štít a zpět zdržíme déle jak 4 hodiny, pořizujeme celodenní parkovací lístek za 5,60 EUR. V nedalekém parku se s Davidem oddělujeme od Martina s Eliškou a pokračujeme k výchozí stanici lanovky na Skalnaté pleso. Na přilehlém obrovském parkovišti je téměř prázdno, vrcholky štítů jsou bez jediného náznaku oblačnosti a u pokladen jen pár lidí. Paráda.
Lomnický štít (uprostřed), Kežmarský štít, Velká Svišťovka (vpravo) (5.9.2014)
|
|---|
|
Jenže jak se říká, člověk míní, Pán Bůh mění, platí to bohužel i v našem případě. Poté co se dostáváme na řadu, přichází studená sprcha. Na Lomnický štít je v lanovce místo až na poslední spoj, tedy od 15:40! To snad není pravda! Když jsem tu byl před deseti lety s rodiči v hlavní turistické sezoně, kdy bylo na Skalnatém plese opravdu přelidněno, koupili jsme lístky na odjezd lanovky za dvě hodiny a dnes, kdy je tu liduprázdno a vedlejší sezona, bychom měli čekat necelých 7 hodin? To mi rozum opravdu nebere. Očekávání střídá obrovské zklamání. Počasí se nahoře může změnit každou minutou, natož pak během 7 hodin a to vzhledem k ceně zpáteční jízdenky, která pro studenty stojí 37 EUR (v přepočtu něco okolo 1000 Kč) opravdu nehodláme riskovat. Přeci jen případný pohled do mlhy (jako tomu bylo před 10 lety, kdy se nám počasí změnilo v poslední půlhodince čekání) za 1000 Kč je trochu luxus. Téměř jak zpráskaní psi se tedy vracíme k autu a už opět v plném složení rozmýšlíme co s načatým dnem. Na to abychom se vydali na nějakou kratší túru nejsme úplně nejlépe vybaveni (zejména co se týká bot a náhradního oblečení), takže volíme přejezd do Starého Smokovce, kde jsme chtěli domů koupit nějaké zdejší sýry jako takovou pozornost z cest. Alespoň, že je již zakoupený parkovací lístek na celý den přenosný a platí i na parkovišti ve Smokovci. S nákupem pochutin (mimochodem opravdu výborných) spojujeme i krátkou prohlídku téhle osady a ještě před jedenáctou hodinou přijíždíme do Ždiaru. To jsme ten „Lomničák“ tedy vzali hopem...
Starý Smokovec (5.9.2014)
|
|---|
Ždiar, Chata U Jany (5.9.2014)
|
|---|
|
Na chatě se dlouho nezdržujeme, jen trochu poupravíme naší výstroj, obsah batohů a stejně jako první den, tak i dnes se vydáváme na obhlídku okolí Ždiaru. A při té příležitosti bychom se mohli zastavit ve Ždiarskem domě na oběd, hlavně na tu bryndzovou polévku, na tu se těším celý týden. A tak stejně jako v sobotu, ovšem v mnohem hezčím počasí, nejprve šplháme směrem k Antošovskému vrchu. Panorámata jsou dnes parádní. I hlavní dominanty - Havran a Ždiarska Vidla jsou dnes díky jiné poloze slunce mnohem zřetelnější než minulou sobotu. A protože jsem u zápisek ze soboty trochu opomněl zmínit pár slov o pohoří, které se táhne severně od Ždiaru a na které je také z Antošovského vrchu hezký pohled, napravím to v několika následujících řádcích. Jedná se o flyšové (sedimentární) pohoří spíše kopcovitého charakteru, nesoucí název Spišská Magura. Na tomto místě se sluší dodat, že samotné slovo „magura“ je jakési místní synonymum oblasti Karpat pro slovo „kopec“ či „rozložitý vrch“. A přesně taková Spišská Magura je. Jakýsi přírodní val s malými převýšeními a z větší části pokrytý lesy. Dle různých průvodců oblast s hojnými pozůstatky lidové architektury a tvořivosti, a ideální místo pro nenáročné výlety, vhodné například pro rozejití se před túrami ve Vysokých Tatrách. Třeba ještě někdy bude příležitost tuhle oblast prozkoumat podrobněji.
Ždiar, Tokáreň, v pozadí Ždiarska Vidla a Havran (5.9.2014)
|
|---|
Ždiar, Antošovský vrch, vpravo Spišská Magura (5.9.2014)
|
|---|
Ždiar, Antošovský vrch (5.9.2014)
|
|---|
Ždiar, Blaščatská dolina (5.9.2014)
|
|---|
|
Z Antošovského vrchu se po asfaltce vracíme zpět k hlavní silnici, přičemž ještě posledních pár pohledů zpět patří Blaščatské dolině, která ze západní strany lemuje právě Antošovský vrch. Po hlavní silnici se nám přes obec jít nechce, takže u kapličky přecházíme lávku přes potok Biela voda a vydáváme se po cestě, která vede souběžně se silnicí a kterou jsme se minulou sobotu snažili v noci marně najít. Na cestě je krásný klid a některá místa i poskytují pěkné výhledy na Ždiar a jižní svahy Spišské Magury. U objektu úpravny vody se necháváme cestou převést na druhou stranu potoka a posledních pár desítek metrů ke Ždiarskemu domu dojdeme po silnici.
Jenže ouha! Bryndzová polévka, na kterou jsem se tak těšil už není. Pomalu si v hlavě začínám mumlat něco o černém pátku. Nevadí, okusím alespoň zdejší bryndzové pirohy a nutno říci, že ani jejich výběrem jsem neprohloupil. Bryndzová polévka to sice není, ale i tak je to opravdu výtečné. A jelikož je mi jasné, že chuť se mi takhle přes internet přenést nepodaří, nezbývá, než vám doporučit osobní návštěvu. Navíc to budete mít i s vyhlídkou na Belianské Tatry.
Ždiar (5.9.2014)
|
|---|
Vrcholy Ždiarske vidly a Havrana od Ždiarskeho domu (5.9.2014)
|
|---|
|
Cestou nazpět ještě míjíme chátrající hotel Tatra - taková krásná budova to mohla být. Věčná škoda. Po pár desítkách metrů ve směru na Kopské sedlo odbočujeme vlevo a přes lávku přecházíme Bielou vodu a za chvíli už se u vodárny napojujeme na cestu, kterou jsme sem přišli.
A tady, přátelé, naše zápisky z báječného týdne ve Vysokých Tatrách končí. Škoda, že všechno krásné tak rychle utíká, nicméně se mi zdá, jakoby směrové tabulky ukazující na Kopské sedlo říkaly: „Nebreč, však se příští rok opět uvidíme!“ Slyšíte to také?
Chátrající hotel Tatra (5.9.2014)
|
|---|
Dovidenia na budúci rok! (5.9.2014)
|
|---|
|
Na samotný závěr mi ještě dovolte pár slov.
- Jestli vás tyto zápisky inspirovaly k cestě do Vysokých Tater a hledali byste ubytování ve Ždiaru, mohu vřele doporučit Chatu U Jany. My jsme byli naprosto spokojení.
- Pro ty, kteří by měli zájem o některou z fotografií z tohoto webu ve větším rozlišení a bez popisků, je v zápatí stránek uveden můj e-mail. Určitě není problém se nějak rozumně domluvit.
- A ještě jeden dovětek bych tu měl. Pokud jste dočetli až sem, je to pro mě známka, že mají zápisky v této podobě smysl. Velice bych si proto vážil jakékoliv zpětné vazby. Nemusí to být sáhodlouhé eseje, bohatě by mi stačilo pár slov, námětů, připomínek co by se dalo zlepšit, nebo co se vám naopak líbilo. Od věci nemusí být ani vlastní postřehy z cest, popisovaných na těchto stránkách.
Výletům zdar a těm vysokohorským zvlášť!
|
