Následující ráno je jako z pohádky. Na první pohled by někdo mohl namítnout, že je stejně mlhavé, jako všechna předchozí, ale není tomu tak. Tahle mlha je jiná. Skrz její lehkost prosvítá na obloze blankytná modř, která dává tušit nádherný den. Dnes opouštíme chatu brzy. Jako správní turisté, kteří nechtějí promeškat ani minutu z krásného dne (nebo odjezd vlaku) opouštíme Ždiar již o sedmé hodině ranní. Chceme totiž stihnout vlak ze Starého Smokovce, který odjíždí v 8:01 a za 37 minut nás odveze na zastávku Popradské pleso. Tam s námi vystupuje překvapivě hodně turistů, prahnoucích po nevšedních tatranských zážitcích. Vlastně se ani moc nedivím, za celý týden je dnešek první opravdu krásný den, kdy už od rána svítí sluníčko. Necháváme přejít hlavní dav a skoro na konci tohoto lidského hada, vlnícího se zákrutami nové asfaltky, se vydáváme na cestu. Čeká nás zřejmě nejdelší a dost možná i nejhezčí túra tohoto týdne.
Starý Smokovec žst. (4.9.2014)
|
|---|
|
Cestou se tu a tam ukazují první velikáni ověnčení korunkami z mraků na svých vrcholech, ale na ty pravé výhledy si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat. Asi po hodince cesty od zastávky železnice opouštíme poměrně frekventovanou modře značenou asfaltku a odbočujeme do lesního ticha žlutě značené cesty. K samotnému plesu je to tudy sice o pár minut dále, zato je cesta díky dvěma bodům na trase o něco zajímavější. Prvním z nich je Symbolický cintorín (chcete-li hřbitov) pri Popradskom plese, věnovaný obětem Vysokých Tater. Žádné hroby tu však nehledejte. Jen pamětní desky se jmény a daty těch, jejichž duše už navždy zůstaly v náruči těchto krásných, avšak leckdy záludných hor. Zvláštní místo. Slunce sem nezasvítí, jak je den dlouhý, takže tu ve stínu pro výstrahu druhým leží pamětní desky, připomínající tragické osudy dávno minulé i ty nedávné. A téměř každým rokem sem přibývá několik dalších pomníčků. S pocitem pokory a skoro beze slov procházíme okolo desítek, možná stovek jmen až nakonec tenhle smutný kout opouštíme.
Druhý důvod, proč se k plesu vydat po žluté značce na sebe nenechává dlouho čekat. Výhled na Popradské pleso s pohledem do Mengusovské doliny v pozadí je od rozcestí Pod Ostrvou k nezaplacení. A přitom si troufám tvrdit, že 95% lidí, kteří s námi dnes vystupovali z vlaku, tohle místo obešlo. Jejich škoda. My se ještě chvíli pokocháme a pomalu se zas vydáme dál.
Symbolický cintorín pri Popradskom plese (4.9.2014)
|
|---|
Symbolický cintorín pri Popradskom plese (4.9.2014)
|
|---|
Popradské pleso, vlevo hrebeň Bášt, vpravo Popradský hrebeň, uprostřed Kôprovský štít a Mengusovský Volovec (4.9.2014)
|
|---|
|
Na druhé straně plesa (které v minulosti bylo jedním z mála tatranských přirozeně zarybněných ples) míjíme nejprve Majláthovu chatu a následně i Chatu pri Popradskom plese. Obě byly v minulosti vlivem požárů několikrát přestavovány a tak Chata pri Popradskom plese získala svou nynější podobu až roku 1961. Celoroční provoz chaty poskytuje možnost jak ubytování, tak občerstvení. Na oběd je však ještě brzy, a ač další možnost něčeho teplého do žaludku budeme mít až v odpoledních hodinách, kdy bychom měli dorazit ke Sliezskemu domu, tuto možnost nevyužíváme a vydáváme se vstříc četným traverzujícím serpentinám, vedoucích do sedla pod Ostrvou. Stoupání není nijak zvlášť náročné, ale je dlouhé až běda. Do sedla vede od plesa asi 30 dlouhých serpentin, jejichž zdolání by podle mapy mělo zabrat rovnou hodinku. Odměnou za nastoupané metry jsou již během výstupu nádherné pohledy dolů pod sebe na tmavě zbarvené Popradské pleso a na hrebeň Bášt, který z jedné strany obepíná Mengusovskou dolinu. V jejím závěru je již od nižších poloh možné pozorovat nepřehlédnutelný vrchol turisticky přístupného Kôprovského štítu. Asi v polovině svahu máme navíc po levé straně jako na dosah ruky otvírající se Zlomiskovou dolinu a majestátně se tyčící Zlomiskovou vežu. V takovémhle počasí vypadají všechny ty okolní štíty skvostně. A čím jsme výš, tím jsou pohledy do Mengusovské doliny a na pleso pod námi působivější. Všechno však jednou končí, takže když už máme na dohled Sedlo pod Ostrvou a Ostrvu samotnou, přestává být přes terénní vlny na pleso vidět. Nevadí. Chodník z vyskládaného kamene nás vede neomylně dál do sedla a jelikož mi tenhle charakter terénu ohromně sedí, beru poslední minuty stoupání doslova tryskem.
Popradské pleso, vlevo hrebeň Bášt, vpravo Popradský hrebeň, uprostřed Kôprovský štít a Mengusovský Volovec (4.9.2014)
|
|---|
Zlomisková dolina, Zlomisková veža, vlevo Velká Kôpka (4.9.2014)
|
|---|
Popradské pleso, zleva hrebeň Bášt, Kôprovský štít (4.9.2014)
|
|---|
Sedlo pod Ostrvou, vpravo Ostrva (1984 m.n.m.) (4.9.2014)
|
|---|
|
Ze Sedla pod Ostrvou je to na její vrchol co by kamenem dohodil. Ovšem pozor. Vydáte-li se na vrchol Ostrvy, opouštíte značené turistické trasy, čímž porušujete návštěvní řád Tatranského národního parku (TANAP) a v případě, že bude někde v okolí jeho správce, můžete riskovat pokutu v řádu až několika tisíc korun. Těžko říct, jestli by to za ten výhled z vrcholu stálo, ale koho by to nelákalo si nějaký ten vrchol zdolat, že? Zvlášť, když je takhle jednodušše dostupný. Mlčícím svědkem by mohlo být nepřeberné množství kamenných pyramid, které jsou tu vyskládány.
Ostrva (1984 m.n.m.) (4.9.2014)
|
|---|
Sedlo pod Ostrvou, nad ním Tupá, cesta napravo Tatranská magistrála (4.9.2014)
|
|---|
Sedlo pod Ostrvou (4.9.2014)
|
|---|
|
Na Ostrvě to poněkud fouká, takže po nezbytné vrcholové fotce a chvilce kochání scházíme do sedla a usedáme v závětří na jižním svahu k menšímu obědu. Do těla se opírají ještě hřejivé sluneční paprsky, vítr zlehka ovívá tváře a všude kolem se rozprostírá nádherné ticho. Pohledy do podhůří, na vzdálené siluety Nízkých Tater a Slovenského Ráje snad nikdy neomrzí. Ba dokonce i do míst, kudy jsme procházeli v neděli je dnes krásně vidět. Štrbské pleso je odtud jako na dlani. Poledne se nachýlilo, je čas vydat se zas o kousek dál. Byla by škoda takhle krásný den promarnit na jednom místě. Zvlášť když největší stoupání máme již za sebou a teď už by nás po většinu času měl provázet po vrstevnici vedený kamenný chodník Tatranské magistrály. Pár desítek metrů od sedla, kousek nad hranicí 2000 m.n.m. dosahujeme dnešního výškového maxima. Výš už bychom dnes být neměli. Leda, že by si někdo chtěl udělat horolezeckou vsuvku na Gerlach. Za ten mimochodem hned po obejití Klinu mylně označujeme monumentální masiv Končisté, který se před námi objevuje. Po nahlédnutí do mapy jsme však rázem vyvedeni z omylu, ovšem jistá podobnost v tvaru obou masivů tu myslím existuje. To nicméně můžete posoudit sami v následujících fotografiích.
Tatranská magistrála, uprostřed Ostrva, vpravo hrebeň Bášt (4.9.2014)
|
|---|
Končistá (4.9.2014)
|
|---|
Tatranská magistrála, Tupá (4.9.2014)
|
|---|
|
Již zmíněný Gerlachovský štít se nám objevuje před očima asi po hodince chůze od sedla pod Ostrvou. A je to vskutku velkolepé setkání. Hned za výběžkem masivu Končisté se nám Gerlach představuje v celé své kráse, včetně malých ledových polí na západních svazích. Fantastický pohled. A ještě hezčí je od Batizovského plesa. Člověk si najednou v tomhle objetí dvou velikánů připadá úplně nicotný. A asi je to tak dobře, k horám by totiž měl mít člověk obdiv a úctu. Jedině tak se mu podobné scenérie stanou nevyčerpatelným zdrojem energie. Nevím, jak místo zapůsobilo na ostatní členy výpravy, ale pro mě se stalo jednoznačně nejhezčím z těch, která jsme tento týden navštívili (ač mu na paty šlapou Belianské Tatry a Zelené pleso). Neuvěřitelná pohoda, když se tady na chvíli můžete vyhřívat na kameni jak ještěrka, přivřít oči a vnímat jen příjemně vlahý zduch od plesa a za zády cítit energii Gerlachovského štítu, který je se svými 2654 m.n.m. nejvyšším vrcholem Slovenska.
Masiv Gerlachovského štítu (2654 m.n.m.) - nejvyšší vrchol Slovenska (4.9.2014)
|
|---|
Batizovské pleso, vlevo masiv Končisté, uprostřed Batizovský štít, vpravo masiv Gerlachovského štítu (4.9.2014)
|
|---|
Batizovské pleso, foto: Eliška (4.9.2014)
|
|---|
Batizovská dolina, masiv Končisté (4.9.2014)
|
|---|
|
Vůbec se mi odtud nechce pryč, ale čas je neúprosný. Nechce zastavit ani na chvilku. U rozcestníku ještě chvilku pozorujeme skupinku turistů na druhém břehu, z níž se několik jedinců vrhá do geotermálně vyhřívané vody plesa. Soudě dle několika rychlých temp a bleskurychlému obratu ke břehu to s tím vyhříváním nebude až tak slavné, odhaduji to tak maximálně na 10°C. Vypadá to, že se skupinka vrací z výstupu na Gerlach a pánové zvolili ledovou koupel jako ideální formu oslavy šťastného návratu z jeho vrcholu. Ještě poslední pohled na Batizovské pleso a můžeme pokračovat v naší túře. Na Sliezsky dom by to podle ukazatele měla být rovná hodinka. Cesta je po magistrále stále pohodlná, nicméně v porovnání s předešlými zážitky mi teď přijde tak nějak nudná. To se však mění s příchodem na okraj Velické doliny. Jako první upoutává náš zrak obrovská stavba hotelu Sliezsky dom a potom i okolnní štíty, kterým v závěru Velické doliny dominuje jen zpola viditelná pyramida Východné Vysoké. Ten vrchol mě stále láká, škoda že předchozí dny tolik nepřálo počasí a museli jsme tuhle túru z programu vypustit. Leda, že bychom ji znovu zařadili na zítřek. I když to asi nebude moc reálné. Uvidíme. Ostatní členy naší skupiny žene vidina občerstvení kupředu k Sliezskemu domu, takže je na chvíli ztrácím z dohledu, neboť mě stále poutá onen vrchol, jako by tam byl nějaký magnet. Po nějaké chvilce se také odpoutávám a ostatní doháním skoro u hotelu. Jenže tam čeká další magnet. Další okouzlující pleso (tentokrát Velické pleso), navíc s vodopádem, kterým do něj přitéká voda. Nádhera. Už ani po dnešku nemám slov. Tolika nádherných ples a štítů, připadám si opět jako v pohádce.
Tatranská magistrála (4.9.2014)
|
|---|
Hotel Sliezsky dom, nad ním Granátová stěna (4.9.2014)
|
|---|
Velické pleso, Granátová stěna, v pozadí téměř skrytá Východná Vysoká (4.9.2014)
|
|---|
Velická dolina (4.9.2014)
|
|---|
|
Na Sliezskem dome doplňujeme zásoby a dáváme si něco pořádného k jídlu. Bohužel musím konstatovat, že kvalita je oproti jiným chatám, kde jsme se tento týden zastavovali na oběd, dost podprůměrná. Alespoň, že to mnohonásobně kompenzuje příroda kolem. Na pleso se dokonce musím před odchodem dojít podívat ještě jednou. A protože už se nám nechce pokračovat po magistrále až na Hrebienok, volíme do Starého Smokovce cestu přes Velickou poľanu a dále po žluté přes Rázcestie nad Zrubami. Od Velické poľany už je cesta vedena lesem, bez jakéhokoliv výhledu, takže se nezdržujeme kocháním a ve Smokovci jsme krátce po 17. hodině, tedy o nějakých 20 minut dříve, než udávala směrová tabulka. O to víc času máme ještě na večerní posezení v úžasném zahradním domečku ve Ždiaru. Ideální zakončení vydařeného dne.
Velická poľana (4.9.2014)
|
|---|
|
Pro zájemce ještě přidávám odkaz na krásný článek o soupeření Gerlachovského štítu s Kriváněm, považovaným za národní horu Slovenska -
Kráľ bez koruny
|
